Pokračování textu ze strany 68
… odevzdali pušky. Pak rozčilen osobními urážkami, když chtěli na něm více zbraní, mladík jeden, Indián, jenž ještě měl pušku, střelil na vojáky. Není zjištěno, že by byl někoho zasáhl, ale odpovědí byla salva, která zabila polovinu mužstva. O minutu později baterie čtyř Hotchkissových strojních pušek byla obrácena na bezbranný dav skutečných vězňů; 120 mužů a 250 bezbranných žen a dětí bylo masakrováno za čirého dne, skoseno a zanecháno na místě, kdežto bílí vojáci pronásledovali zbytky a mrzáky, aby je ubili do smrti v horách.
Skoro všichni mrtví bojovníci byli nalezeni ležící blízko místa, kde „boj“ začal, kolem týpí Velké Nohy, ale těla žen a dětí byla roztroušena na dvě míle od místa srážky, což dokazovalo, že byli zabiti, snažíce se uprchnouti.
Ježto muži byli pohromadě a zvlášť od žen a dětí, nikdo nemohl tvrditi, že se to stalo náhodou.
Ženy, které utíkaly se svými dětmi, byly zabíjeny současně, prostřeleny, a ženy těhotné dětmi byly také zabity, Všichni se rozprchli do tří směrů, a když většina jich byla zabita, bylo rozkřiknuto, že ti, kteří nejsou zabiti nebo raněni, budou zachráněni. Malí chlapci, kteří nebyli raněni, vyšli ze svých úkrytů a jakmile byli spatřeni, několik vojáků je obklopilo a probodalo.
Vrahům nedostalo se žádného potrestání. Když stráže cara Mikuláše zastřelily několik tuctů sedláků, kteří protivíce se rozkazu, táhli na palác, celá Amerika trnula hrůzou a opovržením, ale nic se neřeklo tomuto nekonečně hanebnějšímu masakru u Wounded-Knee.
Tak jako jest Bůh na nebesích, s tímto činem se ještě jednou setkáme a každá kapka spravedlivé krve, ..text pokračuje
