Pokračování textu ze strany 74
… dobytek a zabil Indiána, jenž hlídal. Tak vypukla válka. Prvé tři boje byly porážkou bílých, ale hned bylo vypraveno mnoho čet nových. Josef měl pouze sto bojovníků a tři sta padesáí bezbranných žen a dětí. Jenerál Howard byl za ním, jenerál Miles před ním, plukovník Sturges a kmen Vran po jeho bocích. Musel ustoupiti a učinil tak na tisíc mil. „Ústup hodný přirovnání s historií desetitisíc.“
Po čtyřech měsících hladem hynoucí tlupa jeho bojovníků zničena na polovic, podrobila se jenerálu Milesovi s podmínkou, že bude poslána zpět do Idaho z jara.
Bylo slíbeno Josefovi, že ho vezmou do Tongue River a tam že bude v zajetí do jara, pak že se bude moci vrátiti do Idaho. Jenerál Sheridan, neznaje slibu učiněného na bojišti, vyzývavě poslal na zprávu o obtížích, jak tam dostati z Fort Buford zásoby, nepřátele do Leavenworthu…
Sedm let minulo a slib nebyl vyplněn a zatím tlupa nemocí a smrtí v Indiánském Teritoriu se zmenšila ze 450 na 280.
Toto pádné svědectví o vysokém charakteru Josefově a jeho lidu a spravedlivosti jejich požadavků pochází od zpravodaje indiánských záležitostí:
Putoval jsem s ním v Kansas a v Indiánském Teritoriu skoro týden a shledal jsem, že je jedním z nejušlechtilejších a nejlepších Indiánů, s jakým jsem se kdy setkal. Jest bystrý a inteligentní a úzkostlivý o blaho svého lidu… Nez Percés stojí mnohem výše než Osasové a Pawnee-ové v Indiánském Teritoriu; jsou i vyspělejší než Poncaové a měli bychom se postarati o to, usaditi je, kde by mohli zdárně žíti.
Musíme míti na paměti, že Josef nikdy neuzavřel smlouvy se Spojenými Státy, a že nikdy neodevzdal ..text pokračuje
