Pokračování textu ze strany 78
… náčelník Mnoho Koňů byl zabit, Bílé Lýtko s jinými dvěma. vtrhl do obrovského davu nepřátel — Vran a Velkých Břich — kteří chtěli zabíti Vlčí Lýtko, tehdy už starce, a rozprášivše je jako kouř větrem, vyndali starce z mučidla a přinesli ho zdravého domů. Nedlouho po tom vzdal se válečného způsobu života navždy a od té doby se věnoval práci pro dobro svého lidu cestou míru. Žádná obět nebyla dosti velká pro něho, pomyslel-li, že tím může být pomoženo jeho kmeni, avšak byl tvrdý, neústupný, urážky ani vyhrůžky jím neotřásly — i když hrozilo vojsko a věznice. Když byl jist, že je v právu, nikdo jím nepohnul. Avšak, podány-li byly důvody, jež změnily jeho úsudek, nikdo nebyl ochotnější přiznati omyl.
Ačkoli skoro osmdesát let stár, náčelník nebyl shrben tíhou let, aniž byly jeho přirozené síly skleslé. Ještě byl vzpřímený a kráčel s pružností a křepkostí vzácnou v jeho letech. Nicméně cítil, že sil mu ubylo a často se vyhýbal rozhodnutí důležitých otázek z důvodu, že je starý a že není již dobré mysli.
Sotva dva týdny před svou smrtí stál před Nejvyšším Úřadem ve Washingtonu a nejvyšší úředník potřásl mu rukou a mluvil k němu a ostatním přítomným jeho lidem. Několik dní později, právě když se chystali opustiti Washington a odejíti do svého vzdáleného domova v preriích, starý náčelník nachladl, dostal zánět plic a právě o půlnoci 29. ledna klidně zemřel.
Byl mužem velkým šířkou svého úsudku a pohotovostí, s jakou poznal změny, kterým teď on i jeho lid musí hleděti vstříc a přizpůsobil se těmto změnám; avšak největším byl ve své oddanosti kmeni a způsobem, jak obětoval sebe jejich blahu. Lovec ..text pokračuje
