Pokračování textu ze strany 89
… ale s levé strany za námi zdálo se, že můžeme rozeznati ještě několik osob, střežících tento kraj nepřátelské linie — starý kouzelník, jenž ve slavném úboru své hodnosti, s péry na hlavě, vyzdobené košili na zádech a všemi posvátnými znaky, známými jen jeho lidu, pohrdaje smrtí, držel se na svém místě, stříleje chladnokrevně na všecko, co hnulo se na naší straně, co mohl spatřiti, pušku si dávaje nabíjeti a podávati svými pomocníky — ženami nebo hochy — bylo nemožno říci kým. neboť jen paže mohly býti postřehnuty v tom vzduchu. Major Brown dal znamení Burnsovi, aby zastavil házení balvanů dolů a současně bylo nařízeno našim mužům zastaviti palbu a připraviti se k útoku; zápal Apačů pohasl a jejich zpěv vzpoury umlkl. V rozkazu byl pocit, jako bychom se měli vřítiti vraty hřbitova a najíti tam příšerné divadlo. Ale také se mohlo při tom státi, že Apačové se ukryli do některých nejvnitřnějších roklí jeskyně, nám neznámých, a připravili se k útoku na ty, kdo by se odvážili překročiti val jejího prahu.
Právě v poledne jsme vykročili, kaprál Hanton z pluku 9. Pátého Jízdectva byl prvý člověk, jenž vystoupil na okraj. Doufám, že čtenáři moji budou uspokojení nejstřízlivějším vylíčením hrozného pohledu, jenž zaujal náš zrak. Byli tu muži a ženy mrtví nebo svíjející se v agonii smrti, s několika dětmi, zabitými našimi žhavými koulemi nebo bouří skal a kamení, jež dopadalo shora. Kdežto jedna, část komandovaných zabývala se vytažením těl z hromady kamení, druzí stáli na stráži s nabitými revolvery a karabinami, připraveni prohnati koulí mozek prvého raněného divocha, jenž by se pokusil zabíti jediného z našich lidí. Ale tato opatrnost byla úplně zbytečná. Všichni bojovníci byli mrtví nebo umírající.
