Pokračování textu ze strany 94
V cárech, skoro bez náboje, vyhladovělý a vysílený, se sotva jediným koněm, jenž by se mohl dáti do klusu, již neschopen ani bojovati ani utéci, trpě zimou a odstrašen odmítnutím Červeného Mraku, aby jej přijal a dal mu přístřeší, znamenitý slavný válečný náčelník i se svými lidmi byl nucen skloniti se před nevyhnutelností a před podmanitelem.
Později ten den Johnsonovi podařilo se obklíčiti poslední rozptýlenou družinu a odvedl ji na sever k Bílé Řece se svými vězni, sto čtyřicet devět Cheyennův a sto třicet jeden zajatých koňův.
Večer dvacátého čtvrtého tábořil Johnson u farmy Ludvíka Jenkse na Chadron Creeku, nedaleko nynějšího města Chadron, Neb.
Těžká sněhová bouře spustila se brzo odpoledne a na noc byla tak drsná a Indiáni tak sesláblí svým tábořením, že Johnson se cítil bezpečným a nechal jim volnost, aby si nalezli lepší úkryt v křoví podél hlubokého údolí Chadron Creeku.
Této mírnosti hnedle litoval.
Tupý Nůž a jeho tlupa se dva dny živili volně ze zásob jízdectva a nabyli tak dalece tělesné síly a odvahy, že když přišlo ráno dvacátého pátého, stráže byly pozdraveny slabým výstřelem z ručnicových jam v křoví vykopaných Tupým Nožem ve zmrzlé půdě během noci!
A zde v těchto jamách nezkrotitelný Tupý Nůž bojoval neohroženě ještě dva dny — bojoval a držel čety v obraně, až plukovník Chase přivezl strojní pušku od Fort Robinson a bombardoval je, až se mu konečně podrobili!
Tak skončila první episoda. znamenitého boje Tupého Nože za svobodu a vlast a přec, kdyby byl měl potravu, náboje a koně, byla naděje sto ku jedné, že ..text pokračuje
