Pokračování textu ze strany 118
… co se mu poroučí, potlačiti hlas, který mu napovídá, že se připojuje k zločinům Jezabelovým, Herodovým a Molochovým, a svoje lidství vleče do služby peklu.
Když generál Crook vytáhl za nejhorší zimy, aby uhonil vlastenecké Dakoťany k smrti a povraždil jejich ženy a děti, připustil, jak jsme viděli, že pouští se do krutého díla. „Ale,“ dodal, „nejkrutější věc jest jíti a bojovati proti těm, o kterých víme, že jsou v právu.“
Proč tedy šel?
Kdyby Crookovi bylo bývalo nařízeno ministerstvem války, aby přibil Spasitele na kříž, mám za to, že by to byl učinil, a plakal, poslouchaje rozkazu; nebo za rozkazů Herodových, byl by povraždil dítky Betlemské tak spěšně, jak zlomené jeho srdce by mu bylo dovolilo. Britský generál, jenž vedl své pluky proti Číně, pravděpodobně proti svému nejlepšímu přesvědčení, a tam násilím a proléváním krve založil ďábelský obchod opiem, poslouchal svou vládu, ano, a získal trochu peněz obchodníkům své vlasti, Avšak přivodil den hrozného odhalení sebe a svého národa. Když francouzská armáda rozhodla, že jest moudré obětovati nevinného Dreyfuse ve jménu vlastenectví, stavěli armádu nad spravedlnost a vlast svou nad Boha. A tak zasadili Francii ránu, z níž se — mohli bychom říci — už neuzdravila, možná, že ránu smrtelnou.
Většina lidí se shoduje s Indiánem, že odvaha jest jedna z největších ctností, ne-li největší ctností. Kolik se jich odváží žiti touto vírou? Většině lidí nějakým způsobem nadejde jednou v životě den, kdy mají rozhodnouti mezi svou povinností k vlasti a svou povinností k Bohu. Kolik se jich odváží dáti se směrem, o němž vědí, že je správný? Nepřicházejí-li doby, ..text pokračuje
