POVÍDKA O DĚVČETI OBILNÉ SNĚTI.
V jedné z vesnic kmene Hopi žil krásný jinoch jménem Duhové Mládí. Každý den, než slunce vzešlo, cvičil se v běhu a obětoval Slunci a jiným bohům, aby se stal silným a svižným. Během dne a v noci zůstával doma.
Jednoho dne oznámil, že se ožení s děvčetem, jež umele mouku tak jemně, že se přilepí na velkou lasturu, jež visela na stěně jeho příbytku. Na to všechna děvčata začala tříti a mleti mouku co nejjemnější. Neboť všechny dívky toužily vzíti si tohoto krásného jinocha. Jedna za druhou vešla do domu Duhového Mládí a mrštila svou moukou proti lastuře. Ale rozsypala se pokaždé na podlahu a děvčata, jedna za druhou musila odejíti domů zahanbena.
Ve vesnici pak žila dívka, zvaná Obilná Sněť a byla tmavé pleti a ošklivá. Bratři její ji škádlili, proč že se nevdá za Duhové Mládí a ona řekla, že se o to pokusí. Ale oni se smáli a řekli, že Duhové Mládí by nezachoval svůj slib.
Když Obilná Sněť měla svou mouku připravenu, dala ji do košíčku a nesla do domu jinochova. Oslovil ji laskavě a žádal, aby vstoupila dovnitř a posadila se.
Pak řekl: „Co si přeješ?“
„Přišla jsem pro tebe,“ odpověděla.
„Dobrá,“ řekl Duhové Mládí. Vzal hrst její mouky a mrštil jí proti široké lastuře a — přilepila se.
„Dobře,“ řekl. „Máš mé slovo. Slíbil jsem, že se ožením s děvčetem, jejíž mouka. se přilepí na mou lasturu. Tvoje mouka se přilepila. Proto půjdu s tebou.“
