Emil Vogl - Wučiček
Emil Vogl - Wučiček (⁕ 21. května 1901, Praha – † 3. června 1977, Praha) . Lékař, muzikolog a loutnista. Roku 1926 vystudoval Lékařskou fakultu Německé univerzity v Praze, poté si založil vlastní praxi, kterou provozoval až do r. 1939.
Narodil se 21. května 1901 v pražské židovské rodině. Na studia si vydělával kondicemi. Od mládí měl touhu stát se lékařem a to se mu také povedlo. Promoval na Karlově univerzitě v roce 1926. Po čtyři roky byl prvním asistentem prof. Biedla. Oženil se s lékařkou a woodcrafterkou Hildou Hellerovou a spolu si otevřeli soukromou ordinaci v Praze.
Od studentských let byl činný v hnutí lesní moudrosti a to v kmeni Neue Pfadfinder, kde dostal junácké jméno Wučiček. Seznámili jsme se na jaře 1928 v Samechově na slučovacím sněmu tehdejších dvou woodcrafterckých organizací (Ligy Moudrost lesa a Ligy lesní moudrosti). Byl jsem tu jako zástupce kmene Inků z, Přerova. Wučiček byl tehdy zvolen do náčelnictva spojené jedné Ligy. Úspěšné působení kmene Prager Neupfadfinder bylo přerušeno ideovými spory, vyvolanými slovenskými ortodoxními woodcraftery, kteří docílili, že kmen vedený Dr. Voglem byl vyloučen z Ligy. Nepočetná LLM tak ztratila asi 100 členů. Kmen „Nových stopařů" se přiklonil k pražskému směru lesní moudrosti. Jedním z jejich posledních táborů byl právě na Samechovské louce, koupené vedením tehdejší Ligy. Bylo to v roce 1930. Jaký byl další osud Wučičkova kmene nevíme. Většina židovských členů buď zahynula v koncentračních táborech, nebo emigrovala po pádu ČSR do zahraničí. Zatím se nepodařilo nalézti jediného žijícího člena Prager Neupfadfinder. Pro historika hnutí lesní moudrosti zůstane tvrdým oříškem vysvětlit jak se stalo, že německo-židovská mládež v Praze přijala program lesní moudrosti, který předkládal ve 20. letech profesor Miloš Seifert a jak se Dr. Emil Vogl stal jejím vůdčím elementem. V roce 1939 jsem si postavil na Samechově chatu. Někdy v roce 1940 tam přišel Dr. Vogl s manželkou. Oba tehdy nosili žlutou hvězdu. Bylo to moje poslední setkání s nimi před válkou. Když manželům byla znemožněna lékařská praxe, živil se Vogl různou fyzickou prací. Přesto tajně léčil bezplatně židovské pacienty.
Polák Josef Witkowski líčí v obsáhlé publikaci osudy Wučička během války v koncentračních táborech v jeho zemi. Uvádím jen stručně: Dne 31. října 1941 byl Vogl s manželkou a její matkou vyvezen do lodžského ghetta. Ihned po příjezdu byl určen jako lékař v tzv. „cikánském táboře". Jeho obyvateli nebyli ovšem cikáni, nýbrž židovští vědci s rodinami z celé Evropy. V primitivních ubytovacích podmínkách se rozmohl skvrnitý tyf a vězňové hromadně umírali. Zemřel společný lékař a onemocněl i dr. Vogl. Když už se zdálo, že v táboře nikdo nežije a baráky měly být spáleny, začali dva lékaři z Prahy hledat Wučička. Nalezli ho umírajícího a podařilo se ho tajně převézt pod cizím jménem do infekční nemocnice ghetta v Lodži. Teprve když se zapomnělo na „cikánský tábor" mohl Wučiček užívat své jméno. Witkowski píše, že bylo v roce 1942 likvidováno lodžské ghetto a vězni byli převáženi do vyhlazovacího tábora v Chelmnu, podařilo se 3x Dr. Vogla vyjmout z transportu smrti. Pomohla tomu i tragická náhoda, že v koncentračním táboře pro nezletilé v Lodži vypukla tyfová epidemie. Hledali lékaře, který prodělal tyfus a byl proti němu imunní. Úřady vyhlásily karanténu a úkolem dr. Vogla bylo vyhledávat v táboře nemocné tyfem a posílat je do nemocnice v lodžském ghettu. Předtím zemřelo několik set mladých vězňů bez lékařské pomoci. Během čtyř měsíců zásluhou dr. Vogla epidemie skončila. Podařilo se mu přesvědčit vedení tábora, že bez mléčné polévky pro vězně nelze epidemii zvládnout. Krátce na to všechny děti dostávaly k snídani nebo večeři mléčnou polévku. Do té doby nedostávaly mléko ani nejmenší dvouleté děti. Tímto zásahem zachránil dr. Vogl život stovkám dětí. Někdy se mu podařilo z ghetta přinést nějaké léky nebo je ukrást Němcům, kteří se panicky vyhýbali zamořenému táboru.
Blížící se konec války zastihl Wučička v osvětimském táboře, kde pracoval jako sanitář. Na počátku října 1944 byl evakuován do Jelení Hory, tam pracoval jako dělník. Když vypukla tyfová epidemie v koncentráku v Teplicích a zemřel tamější lékař, přihlásil se dr. Vogl, aby mohl léčit nemocné. Těsně před skončením války prodělal transport smrti. I zde se podařilo zachránit vyčerpaného doktora před zastřelením, jako se stalo i jiným vězňům na konci svých sil.
Konec války jej zastihl v táboře v Gluszycích. Krátký čas byl zmocněn Rudou armádou ke správě civilní záležitosti Němců v obci Kamionki.
Witkowski o Dr. Voglovi také napsal: "Byl to skutečně člověk plný lásky a srdečného vztahu k lidem. Takovým zůstal, takového si ho zachovali v paměti především bývalí vězňové dětského koncentračního tábora v Lodži."
Když se po skončení války Dr. Vogl vrátil do Prahy zjistil, že v březnu 1945 zahynula jeho žena, že nežije jeho matka ani 36 členů nejbližší rodiny. Byl nemocný - srdce, tuberkulóza, - následky na tyfové onemocnění. Léčil se v podolském sanatoriu.
Bratr Míla Vavrda byl prvním, se kterým tehdy přišel do styku. Upozornil Přemysla Pittra a ten ihned vyhledal Wučička. Podařilo se mu přesvědčit nemocného, aby se ujal léčení dětí z koncentračních táborů. To již byla rozběhnutá akce na záchranu těchto dětí v zámcích na Benešovsku - v Olešovicích, Štiříně a Kamenici. A tak Dr. Vogl, místo, aby se léčil, případně sháněl svůj majetek, dal se do služby, která byla zapotřebí. V bývalé vile barona Scherenia naproti zámku Olešovice vybudoval Lékařský dům, který sloužil především jako karanténa pro přicházející děti z koncentračních táborů. Je na místě připomenout, že v parku zámku Štiřín byl v červenci 1945 první junácký tábor obnovené Ligy lesní moudrosti, který vedl br. František Chudáček - Ink z Plzně.
O akci zámky Přemysla Pittra vyšel už ve Wampumu článek. Úloha, kterou při ní sehrál Dr. Vogl, nebyla dodnes plně oceněna. Jisté je, že 4 měsíce pracoval v Lékařském domě zcela zdarma. Jeho rukama prošlo celkem 810 dětí židovských, německých a jiných národností. Více podrobností se dovíte v knížce Olgy Fierzové Dětské osudy v době poválečné. Ordinace Lékařského domu sloužila nejen akci zámky, ale i místním občanům a také vojákům Rudé armády.
Jako zástupce ředitele akce a technický správce všech objektů jsem s Wučičkem řešil nejeden problém. Vycházeli jsme v naprostém souladu a naše kamarádství se na této dvouleté akci jen upevnilo. V roce 1947 jsme se všichni vrátili ke svému původnímu povolání. Oba jsme také vrátili o víkendech na Samechov. V obnovené LLM byl Wučiček zvolen do náčelnictva.
Dr. Vogl se v létě 48 znovu oženil a zařídil si soukromou ordinaci v Truhlářské ul. v Praze 1. Po komunisty vynuceném zrušení soukromé praxe pracoval na zdravotních střediscích ve Vysočanech a později v Hybernské ul. Jako invalida odešel do důchodu v r. 1969 a mohl se plněji věnovat svým zálibám. Miloval hudbu, sám hrál na starou loutnu a stal se váženým odborníkem loutnové hudby. Objevil některé staré skladby, které hrála na čemballo paní prof. Zuzana Růžičková. Věnoval se také řezbářství, vyřezal několik pozoruhodných divošských masek, maloval krajinářské motivy kol Samechova a hlavně stále léčil místní chataře a obyvatele čtyř obcí kolem, samozřejmě bez honoráře. Podlomené zdraví mu zkomplikovalo poslední léta života. Zemřel 3. června 1977 a jeho urna je uložena na židovském strašnickém hřbitově.
Bratr Wučiček svým životem naplnil ideály lesní moudrosti. Byl skromným hrdinou své doby, který nikdy nebyl ověšen orlími pery. Dal nám příklad služby lásky trpícím lidem. Na woodcraftera bratra MUDr. Emila Vogla - Wučička nesmíme zapomenout!
- sepsal Zdeněk Teichman - Atahualpa (Napsáno s použitím publikace Josefa Witkowského Portréty zasloužilých lékařů“ a knížky Jana Niebauera „U hasnoucího ohníčku").
- Wampum Neskenonu 3/1995, str. 22
- Zdeněk Teichman: Vzpomínka na MUDr. Emila Vogla in: Hovory č. 3, Oliva, 1997, str. 7 - 18
- Helena Tomanová-Weisová: Vzpomínky na MUDr. Emila Vogla, in: Hovory č. 3, Oliva, 1997, str. 18 - 22
- http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0202/0202111.html - Loutnová hudba v pozůstalosti Emila Vogla
