Pokračování textu ze strany 34
Tělesnou výchovou otevírá se duševní svět dítěte. Na to se u nás zapomíná. Ale pryč s tělocvikem a tělocvičnami. Dejte dítěti život, volnost pohybu, nezavírejte ho do těsných lavic a nenařizujte mu sedět!
V indiánské výchově bylo mnoho péče o tělo. Tuberkulosa je nemoc bělochova. Indián byl přísný, ovládal své tělo jako málo který asketa, ale neopovrhoval jím, ctil je. Byl často nahý. Slunce bylo jeho lékařem. Koupal se denně celý rok. To, čemu se dnes říká sporty, bylo denním jeho cvikem: jízda na koni, plování, jízda kanoí, hry míčem (lacrosse), a přece toho nepřehnal v něco tak nezdravého, aby to byl sport.
Ovládnout tělo duchem, to bylo jeho heslem. Postit musely se už děti. Život duševní považován byl za nejvyšší život. Tyto děti nerostly v rozmazlenosti a nebyly vychovávány k pohodlnosti a požitkářství!
Byly učeny způsobům, ježto divoký národ miloval obřady. A ty byly posvátné. Byl to training ducha, přísný, cílevědomý, jakého dnešní doba nezná. Mlčení bylo jednou z prvých ctností. Dítě nesmělo mluvit, když hovořili starší. Odvaha byla ctností nejvyšší. Dětem byly ukládány zkoušky, aby se nebály. Duchapřítomnost byla pěstována. Překážky jim stavěny v cestu, aby se utkávaly s nebezpečím a nesnázemi tváří v tvář.
