Edward Beneš

Dr. Edward Beneš (⁕ 28. května 1884, Kožlany – † 3. září 1948, Sezimovo Ústí) původním jménem Eduard

Byl studentem TGM na Karlově univerzitě. Rigorózní zkoušky a titul doktora filosofie získal na UK roku 1909. Po vypuknutí 1. sv. války a odjezdu profesora T. G. Masaryka do zahraničí v prosinci 1914 se stal jeho spojkou a jedním ze zakladatelů domácího výboru, zvaného „maffie“, jehož účelem byla podpora zahraničních akcí T. G. Masaryka. 1. září 1915 však musel sám uprchnout.

V Paříži roku 1916 se podílel na ustanovení Československé národní rady, v níž pak zastával místo generálního tajemníka. Během války se aktivně podílel na aktivitách, které vedly k uznání Československé národní rady, jakožto představitele nově vznikajícího československého státu, Francií, Velkou Británií a Itálií.

Koncem října 1918 se účastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v Ženevě o budoucí podobě státu, a po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky 28. října roku 1918 byl jmenován ministrem zahraničí ve vládě Karla Kramáře. V té době byl stále ještě ve Francii. Do Československa přijel až 24. září 1919

Funkci ministra zahraničí držel až do 18. prosince 1935, kdy byl po abdikaci TGM zvolen do funkce prezidenta ČSR. Krátce zastával i post předsedy vlády a to od 26. září 1921 do 7. října 1922, ovšem kombinace této funkce s funkcí ministra zahraničí (které se nehodlal vzdát), byla neúnosná.

Z prezidentské funkce abdikoval 5. října 1938, poté co vláda generála Jana Syrového přijala mnichovský diktát (30. září 1938), který byl přímým důsledkem jeho zahraniční a vnitřní politiky. Obratem si nechal převést nejméně milion korun v britských librách na konto v londýnské bance a 22. října 1938 i s manželkou odletěl do Londýna. Odtud pak 2. února 1939 odplul do USA, kde měl přislíbeno místa profesora politických věd na Chicagské univerzitě.

Ještě v Anglii ho 14. listopadu 1938 navštívil advokát Jaroslav Drábek, zástupce jedné z klíčových skupin vznikajícího domácího odporu, aby se postavil do čela. Ale Beneš odmítnul. Jeho čas měl teprve přijít.

15. března 1939 došlo k anexi okleštěné České republiky Německem, a to byla pro něj byla ta pravá příležitost vstoupit znovu na politickou scénu. 12. července 1939 odcestoval zpět do Londýna a svým diplomatickým úsilím dosáhnul uznání Čs. exilové vlády (v červenci 1940 uznána prozatimně vládou Velké Británie a k plnému uznání došlo 18. července 1941, kdy ji uznal i Sovětský svaz, který byl 22. června 1941 napaden Německem)

…

Odkazy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Edvard_Bene%C5%A1

---