Johann Bernhard Basedow

Z thewoodcraft.org
Verze z 24. 2. 2021, 18:47, kterou vytvořil Quido (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Zatímco Rousseau o výchově pouze hovořil, ve šlépějích jeho rad již prakticky kráčel německý lékař a učitel Johann Bernhard Basedow (⁕ 1729 – † 1790) . Jeho pedagogické názory se formovaly pod vlivem spisů Komenského, J. Locka a zvláště pak J. J. Rousseaua, z něhož cituje ve své stěžejní práci, čtyřsvazkovém Elementárním díle (Elementalwerk, 1770-1774), rozsáhlé pasáže. A právě v něm vyslovil Basedow své představy o novém typu ústavu – Philantropiu, a výchovném směru – filantropismu (láska k lidem). Jeho představy mu umožnil v praxi vyzkoušet anhaltsko - dessavský kníže František Leopold, který roku 1774 založil v Dessavě nový výchovný ústav, jehož vedením pověřil právě J. B. Basedowa.

Ústav byl nazván Philantrophinum a měl být vzornou školou, školou lásky k člověku, školou radostné výchovy, formou nenásilného a hravého vyučování. Výuka měla čerpat z těchto tří zdrojů: 1. z přírody, tj. z přirozených potřeb člověka, 2. z potřeb školy a 3. z potřeb praktického života. Cílem bylo vychovat vzdělaného světoobčana. Ve škole měli být vychováváni především mladí šlechtici a měšťané za školné, ale i chudé děti (z nich se měli stát pedagogové ve šlechtických rodinách a v dalších výchovných ústavech). Zpočátku ve Filantropinu studovalo patnáct, později až padesát chovanců.

Basedow zavedl do ústavu tělesnou výchovu jako předmět. Základem byla rytířská umění (vzhledem ke složení chovanců): tanec, šerm, jízda na koni a voltižování. Ve výuce pro ně byly vyhrazeny dvě až tři hodiny dopoledne i odpoledne denně. Rytířská cvičení však doplnil dalšími cviky: 1. dětskými hrami, které měly napomoci zařazení dětí do kolektivu a podpořit jejich pohybové schopnosti a psychické vlastnosti, 2. praktickou manuální činností (od základů řemeslnické práce, přes péči o sebe, včetně vaření, topení a znalostí zdravotní prevence až po praktické pohybové činnosti nezbytné v případě nebezpečí života - lezení, šplh, záchranu tonoucích, střelbu, lov a obranu) a 3. cvičením vojenského charakteru (pochodování, vojenské dovednosti a obraty). Všechny tyto okruhy cviků nazývá souhrnným názvem Leibesübungen, cvičení těla. Pro vlastní ústavní tělovýchovnou praxi vytvořil zvláštní systém cvičení, tzv. dessavský pětiboj (pentathlon) ve složení běh, skok, šplh, nošení břemen a cviky rovnováhy, pro něž vynalézal nová náčiní a nářadí. Konaly se také exkurse, pochody a výlety. Náležitá pozornost byla věnována výuce plavání. Cvičilo se v přírodě. Basedow odstranil z ústavu i tradiční dobový oděv (módní kabáty se šosy), a místo copů musely nosit děti krátký účes. Součástí výuky bylo i dvouměsíční táboření pod stany. Basedow je tak prvním táborníkem na evropské půdě. Filantropinum v Dessavě se těšilo zpočátku velké oblibě a to nejen u chovanců, ale i u ostatních pedagogů. Prošla jím řada vychovatelů, kteří pak přenášeli získané poznatky do nových výchovných ústavů. Basedow však byl složitá a rozporuplná osobnost, podobně jako Rousseau. Vzdělaný, byť v podstatě samouk, ale hašteřivý a nerudný. Nedbal o svůj zevnějšek a nakonec se i opíjel. Proto byl roku 1776 zbaven ředitelování a nahradil ho Joachim Heinrich Campe (1746-1818). Roku 1793 ústav v Dessavě sice zanikl, ale filantropismus jako takový nejen přežil, ale naopak se ještě dál úspěšně šířil. [1]

  1. Studenovský - Historie tábornictví, 2007