Otokar Březina
Otokar Březina: Píseň o slunci, zemi, vodách a tajemství ohně
Tajemství ohně! Osvobozující!
Zářící symbole Všudypřítomného!
Hrdé dechnutí síly! Objetí změněné v světlo!
Pnoucí se k výši!
Illuse barev sesutá v jediný požár!
Jazyky zářící nad hlavami svatých!
Zahrady plamenů, ukryté v hlubinách věcí,
kvetoucí slávou přechodů z viditelného v neviditelné!
Hle, duše silných bloudí v alejích vašich svou láskou
a jako milostná píseň zvoní jim šepot uznání vašich,
plameny, přátelé nového větru!
Vítězní ve vás zapalují své pochodně pro soumraky příštího času,
a bolest tisíců tam bloudí a láme vaše krvavé, chvící se květy,
a nahýma rukama vytrhává ze žhavé koruny jejich listí jak z růží,
a hází je změněné v světlo a vůni
na cestu duší.
Báseň (poslední sloka) je převzata ze sbírky "Větry od pólů", 1897. Otištěna pod názvem Tajemství ohně ve Vatře 4/1922-23
