Pokračování textu ze strany 15
… měli na mysli více skauta samotáře, který studuje přírodu, učí se být praktickým, přemýšlí a medituje, stačila družinka. Teď, když chceme probudit mezi mládeží živější společenský smysl, dát mu možnost najíti svůj svéráz, zdůrazňujeme kmeny. Družinka při tom na svém významu neztratí, to bude to „kamarádstvo“, které tu vždy musí býti a které konec konců je psychologickým základem celé organisace. A kdo chce být samotářem, také se mu nebude bránit.
Kdo pochopil, jaký význam v životě junáka má tábor, jak zas v táboře sněmovní kruh, totemový kůl, kmenová rada a náčelník kmene, obřady a symboly jsou smyslem tohoto nového života, ten pochopí také, proč jsme tolik nyní zdůraznili kmen. Nikdo to však nepochopí, kdo neshlíží se s mládím, které tyto věci nejradostněji a nejplněji prožívá, kdo neuzná oné velké psychologické pravdy, že mládí je primitivní. Kmeny jsme poznali ze života primitivních národů (neříkáme divokých ani barbarských, jsou v mnohém ohledu, zejména mravním, nad námi), A tak život mladých let vracíme přirozeným pudům člověka, docela podle zákonů vývojezpytu. Jsme jistě na dobré cestě a nestačíme stále zdůrazňovat, že chlapec je chlapec, děvče je děvče, a že to nejsou dospělí lidé, zejména že je hříchem narážet život mládeže na formy dnešní civilisace nebo na theorie různých reformátorů společnosti, kteří obyčejně dál nevidí než k hranicím materialistického pojímání světa století devatenáctého. Sociální formy dospělých budou budovány snad z jiných principů než u mládeže, jisto však je že život mládeže má vésti k šťastnému životu dospělých a že právě v tomto životě mládeže třeba uvolniti všechny přirozené pudy a vlastnosti, aby tato generace sama jednou byla schopna jinak žít, než žijeme my. Je jisto, že musíme vyvolat kulturu mládí a nechat volnost mládeži, aby žila svůj život, který snad se utváří docela jinak nežli my si myslíme. Konec konců nic nám nesmí býti dogmatem, Zejména musíme uznat, že to čím dosud socialismus byl řešen, ať už to jest kooperativní družstevnictví nebo marxism (komunism není třeba spojovat vždy s marxismem), nebo jiné formy, vždy to bylo západnické řešení, že Kropotkin ani Bakunin sami nebyli svými theoriemi opravdu ruské duše, a že zde duše slovanská teprve promluví. Proto potřebujeme tolik svobody pro organisaci mládeže. Dnes jsme v té organisací se dostali velmi daleko, ale nemůžeme říci, že jsme s ní hotovi. Ba, tane mi na mysli teď zas mnoho nových podnětů ze studia slovanství a zdá se mi, že zakotvíme asi hodně na východě. Bude to radostná práce takto prohlubovat stále svoje poznání. Junák, jak stojí v našem zákonu, je-li mužem, „nesetrvá dogmaticky a konservativně na svém názoru, nýbrž hledí jej stále rozšířit a prohloubit“. Z toho plyne: názor možno měnit, předchází-li poznání,
Junáctví je život, Proto nemůže zkostnatět ve formy neměnné, v dogmatické formulky a obřady. Na to pozor! Naše obřadnictví by mnohého mohlo klamat, komu není znám duch junáctví. Formulky obyčejně se tvoří tam, kde už se nežije, proto ani obřady naše nemohou míti ráz církevních obřadů, poněvadž mohou leda býti projevy života a druhý den mohou zas býti jiné. A tak je tomu i se společenskou strukturou, která nemůže býti mrtvá, ale den ze dne se bude vyvíjet, tam kde se žije — v kmenech.
