Stránka:wo1991.djvu/119

llo0 tak je v tvrdé rivalitě etnologů; v boji získat za každou cenu, Co se jen dá- a co ten druhý ještě nemá..Fr.Pospíšil dál pracoval, publikoval,a proslul studií o mečovém tanci jako světovém fenomenu /i na mor.Slovácku-tance se šavlí/. S Bílým koněm-Orlem zůstával v kontaktu.Ten je autorem krás- né knihy " Wir, Indianer"- bohužel nevyšla česky. Cestoval po Evropě a byl přijímán s diplomatickými poctami.- Přišel květen 1945 a zaměstnanec muzea, kde byl Fr.Pospíšil ředite- lem, rospíšila napadl a zbil jej polenem do hlavy tak, že to moravský etnolog přežil jako lidská troska a nemohl mluvit. V "rámci osvobození“ se nejen hrdinovi s polenem nic nestalo, ale byl nějaký čas ředitelem na místě své oběti, ale poměrně brzo zemřel na rakovinu. Dnes je to zapomenutá historie.Pos- píšilovým snem - jemuž ve chvíli nešťastné sběratelské vášně obětoval dobré jméno vědátora a důvěru prostých indiánských lidí,kteří mu věřili- bylo:vybudovat u nás centrum amerika- nistiky. Za tím cílem šel řadu let. Dle sdělení našeho zná- mého amerikanisty, ředitele Náprstkova muzea, Dr Václava Solce z 1.9.1975 se tehdy jednalo o umístění Pospíšilových sbírek v zámku Liběchov u Mělníka. Nevím,zda k tomu došlo- pravděpodobně ano. Snažil jsem se sledovat osud Pospíšilových. Vždyť to byli naši přátelé -myslím na Ligu. Do jejich okruhu patřil i známý ilustrátor Zdeněk Burian, a kolik významných pracovníků z oboru vědy a umění. -Po létech jsem navštívil vdovu, paní SŠárynku Pospíšilovou, dožívající v trpkosti v záp. Slovensku, u moravské hranice. Mluvil jsem i s Pospíšilovou neteří.Mám od paní Sárynky na památku dvě fotografie- sedící Bílý kůň -Orel,.U něho stojí Sárynka v moravském kroji a její manžel s indiánskou čelenkou, s fotoaparátem u krku.Na druhém snímku Bilý kůň -Orel a usmívající se její manžel. Od řed.Pr. Pospíšila mám na památku fotografii Bílého koně-Orla v náčel- nické čelence a s dýmkou. Fr.Pospíšil se narodil 5.června 1885- smrt jej vysvobodila z jeho bědné existence 26.dubna 1958... A ještě něco mi paní Sárynka dala: knihu Vendly von Langenn " Lolomai Roman einer Frau unter Indianern “. S Vendlou se manželé Pospíšilovi setkali mezi Indiány,-poslala jim svoji knihu s věnováním.A při loučení mi do knihy Sárynka napsala: Janu Niebauerovi v upoménku venuje S.Pospíšilová. 7.-8-75 Bolešov. Mám tu knihu před sebou,když to píši. Je to všecko takové smutné-