Stránka:wo1991.djvu/36

Z thewoodcraft.org
Verze z 25. 4. 2022, 12:57, kterou vytvořil Tuwanakha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 35

Voní půvabem Dívčí družiny Vlčích máků ! Děvčata připravila pro každého z nás dárek – dostal jsem dřevěný nůž na otevírání dopisů, ozdobený woodcrafterskými symboly. Dosud ho mám..

Huš – Rysové – chrrrrr!
Rysové jdou řadou
tlap – tlap – tlapity tlap…
chrrrrr…

28. říjen 1931 – sněm kmene Bílého Slunovratu, na památku spojení obou Lig (Ligy lesní moudrosti a Ligy pro výchovu přírodou – Moudrost lesa). Vůdce Buk nás takto představil:

RYSOVÉ jsou jako rodní bratři – věrni sobě a woodcraftu. Jako mladé šelmy jsou stejně hraví jako učenliví. Můžeme říci, že jsou to hoši, jací mají být.
SMEČKA RYSŮ letos zvláště zesílila, a jejich stopy zůstaly všude, kam se přihnali. Jsou někdy kousavě vtipní, – ale proto mají drápy a tesáky. Jejich plovací blány dovedou důkladně rozčeřit vodu i pohladit dno a vynést nahoru oblázek. Mohutné skoky do vody za vedení létajícího Jeřába jsou známé všem mladíkům.
Jsou toulaví jako lovci a slídí důkladně po všech stržích a údolích našich tří veletoků. Do dálky jsou vytrvalí, velmi pohybliví. Jest nebezpečno postavit se do cesty, řítí-li se v řadě, vedeni Šikmým Okem vpředu. Do smrti bude na něho vzpomínat jistý bodrý muž od Všenor. – Hudba Rysů rodí se právě k luznějším tónům a ty tam jsou doby příšerných zvuků a skřípotu divokého dřeva. – Do úmoru by širokými plackami pálkovali bílá vajíčka po zelené ploše ping-pongu.
Rysové jsou staří a mladí. Z těch starých poznáte macatého Buka s bílou lysinou a těžkou tlapou, – bezzubého Jeřába, jenž prý proto je býložravý, ale zato opravdu mylně se zove samotářem. Černý, srdnatý a kučeravý Rys daleko se nyní od nás potuluje, ale duchem mezi námi žije, a jistě se jednou vrátí jeho jiskřivé oči, na které zvláště vzpomínají Adyk a Racek, když je vedl prvními stopami pod modrou oblohou.
Z nově dospělých jsou tu Adyk a Racek, kteří by si pořád ještě hráli, ale dík ranám starých Rysů jsou i pro vážnější úkoly připraveni. K nim se druží Šikmé Oko, žijící přes den v Rudé jeskyni, kde čaruje a kouzlí sta obrázků. Dohání staré v plování a je nad ostatní v drásání strun. Je dosud jediný, jehož hudba se dá dobře poslouchat. Je to muzikant smečky.
Konečně mláďata Rysů. Neposedný Benjamin, jemuž pod čumákem vyráží chloupky budoucích vousů, je veselý chlapík.

..text pokračuje