LÁSKAA'NÉLÁSKA. Proč Vánoce, svátky lásky, připomínají už od dob ježíškových zároveň i nelásku, jíž je tolik mezi námi? Proč se mi tolik chce vyprávěti Vám nyní tu přesmutnou a dojemnou příhodu Tolle- rových vlaštovek? Poslyšte: Arnošt Toller, německý básník, odpůrce násilí, války, vojenského otroctví, pracovník pro práva lidství, stal se jaksi samozřejmě pro své přesvědčení číslem 44. pevnostního vězení v Niederschónieldu v Bavorsku. ' Zbaven společnosti lidí, jež miloval, osamocen, napolo zlomen, jednoho jitra uslyšel jásavé štěbetání dvou Vlaštoviček. jeho srdce znovu ožilo, víra v budoucno, ve svobodu byla znovu posílena. Ranní píseň Vlaštovčí: cirici, cirici, cirici, urrr . . zněla mu jako pozdrav svobodného světa, modré oblohy, jako píseň odvahy, radosti, síly. A jeho vzrušená radost, když vlaštovky se vrátily do čtyřhranné jeho kobky a vystavěly si v ní hnízdečko! Ze srdce přeplněného živou vděčností, radostí, úctou k prostým ptá- čkům napsal jedinečnou knížku básní, tu modrou knížečku po nich pojmenovanou.*) A vlaštovky se příští rok vrátily. Ale ach! Odtrhli je od sebe, Tollera dali do jiné, studené cely. A co horšího! Padoušská ruka dozorcova strhla ten zázrak vla- štovčího umění: neboť paragraf zlý zakazuje, aby byli ptáci v po- chmurném domě pokání. Směli hned napoprvé ptáčci ustoupiti lidské nelásce? Ne, nemohli. Dali se znovu do práce avystavěli si nové hnízdečko. Tehdejší obyvatel Tollerovy cely, prostý že- brák, přimlouval se u správy vězení „za ta milá, hodná zvířátka, která nic nekazí . . .“ ale nadarmo. Hnízdo bylo znovu strženo. A znovu postaveno v jiné cele! Sedmkrát prý postaveno. Ale lidská neláska byla silnější té hrdinné lásky. Konečně — co zbý- valo — se vzdaly vlaštovičky po sedminedělním boji. Ale sa- mička neměla už sil vyhledat nový domov: zahynula. jenom sa- meček poletoval vyplašen nad troskami domova, z něhož minulý rok vyvedl pět Vlaštoviček. A pak odletěl do světa sám . . . Ale to Vám chci říci: Neláska, nenávist, ta temná síla v nás, je něco, co musíme překonat. Odpusťme si pro tu Tollerovu vla- štovku, aby její smrt nebyla darmo — všechno zlé, co jsme kdy jeden druhému učinili:“ Kéž by zimní slunovrat zahladil všechno, co se v tomto roce narodilo z nenávisti, nelásky. Láska je život sám, neláska smrt; nemůže z nenávisti vyrůsti vírav nbvý svět!
- ) Das Schwalbenbuch. Potsdam, G. Kiepenhauer, 1924. SÚVA.
28
