Pokračování textu ze strany 25
»Kdo je tento mladý muž? Zdá se statečným.« Když mu řekli, čí to byl syn, stařec volal: »Ho-o! Máš statečného ducha svého otce! Buď jako on — neodvracej tváře od nepřítele!«
»Po celý den stál stařec před svým stanem, jako by byl kořeny zapustil. Jak hodiny míjely, křik bojujících slábl, až konečně ustal docela. Avšak letitý muž se nehýbal od svého stanu, stoje stále na stráži… Nížeji a nížeji klesalo slunce k západnímu obzoru, a starostlivé tváře všech obyvatelů zbylých v osadě byly obráceny ve směru, odkud posledně zazněl bojovný ryk. Náhle jedna žena zvolala:
»Tamhle přicházejí!«
»Při těchto slovech stařec se naklonil vpřed, napínaje oči, aby viděl postavy bojovníků scházející po vzdáleném návrší. Válečníci přicházeli v jedné řadě za sebou, předcházejíce se navzájem, podle toho, jakého vyznamenání si který získal v boji. Z osady vyběhl hlasatel, aby je uvítal a zvěděl jejich zprávy. Zastaviv se s nimi, obrátil se a kráčel v čele vracejicích se mužů, vykřikuje jména těch, kdož padli v boji. Kdykoli zaznělo jméno, ozval se nářek ženy nebo matky padlého, takže celá vesnice, když se k ní vítězní bojovníci přiblížili, zněla nářkem a kvílením. Uprostřed všeho toho vzruchu stařec zůstal bez pohnutí, nedávaje najevo nejmenšího pohnutí, ..text pokračuje
