Pokračování textu ze strany 115
přiléhá ke zkazce jako část její podstaty a zkazka sama není dokonale přednesena, ne-
má-li spádu písně. A přece i u nejprimitivnějších případů lze rozeznati jistou demarkační čáru; a kde se tato čára prohloubila a začalo již rozlišování, tu můžeme sledovati tvůrčí vliv zkazky na píseň a písně na zkazku a můžeme pozorovati to, co se zdá býti počátkem hudební a básnické tvorby.
Krátkost indiánských písní jistě upoutá ihned naši pozornost. Počínají bez jakéhokoli úvodu, skoro až náhle, vybuchujíce na nás, jakoby byly nějakou hrází nadrženy. Tato zvláštnost vzniká z poměru písně ke zkazce. Zkazka je vždycky založena na nějaké dramatické okolnosti, v níž vzruch v určitém bodě cítí nutnost nalézti způsob výrazu, stojícího mimo hranice pouhých slov; a výsledkem toho je píseň. Touto dramatickou okolností může býti nebezpečí, které nás potkalo nebo které bylo odvráceno, rekovný čin nebo překonaná nesnáz, náboženský úkon nebo žhavá touha po nadpřirozené pomoci. Jako příklad toho nám poslouží kmenová modlitba Omahů, kde volání k Wa-kon-dovi je vrcholným výrazem mladíkovy touhy v jeho těžkém bdění a postu. Jeho dlouhá příprava k tomuto obřadu, opuštěnost místa, kde tráví svůj půst, tělesné i duševní strádání, kdy sám musí čeliti všem přirozeným i nadpřirozeným vlivům — to ..text pokračuje
