Zkazka a píseň o střízlíkovi.[1]
Tato malá parabola se vyskytuje v rituálu náboženských obřadů kmene Pawnee. Tato píseň nemá slov, skládá se jen z indiánského jména střízlíka, jehož hlásky mají pouze napodobovati zpěv ptáka, ač lze v celé písni sledovati měnění a opakování hudebních motivů, pohyb ušlechtilých myšlenek, jak je vidíme ve zkazce, jež se připíná k této písni.
»Jeden kněz si vyšel na úsvitě. Obloha byla úplně jasná. Ranní větérek, jenž se probudil s prvními paprsky slunce, pohrával si trávou a květy. Ptáci všech druhů a barev se vzájemně vítali písněmi, opěvujíce krásné jitro. Kněz se zastavil, naslouchaje. Náhle uslyšel pronikavý, trilkující ptačí zpěv, jenž přehlušoval ostatní ptáky. Zamířil k místu odkud píseň vycházela, aby se podíval, jaký je to pták, jenž dovedl zpívati hlasitěji než všichni jeho druzi. Když přišel blíže, uzřel malinkého hnědého ptáčka s otevřeným zobáčkem, jemuž se pírka na hrdélku ježila jak nadšeně zpíval. Byl to střízlík, nejmenší ze všech ptáčat, jenž — jak se zdálo — měl největší radost z vycházejícího slunce.
Kněz, pozoruje ho, pomyslil si: »Zde je poučení pro můj lid. Každý může býti šťasten, i ten nejnepatrnější může míti svoji píseň díků.«
