Tato stránka byla ověřena
Pokračování textu ze strany 62
… potěšili, když odcházel, přinucen smrtí opustiti všecky, kdož mu byli drazí.[1]
Tuto píseň zpívali vždycky sborem. Rytmus si udávali, tlukouce společně na dva vrbové proutky.
K této písni není slov, pouze hlásek. A těmi lze velmi výstižně vyjádřiti vzdechy a pohnuti.
- ↑ U Omahů panoval obyčej ustávati v určitém stadiu pohřebních obřadů v pláči, aby odcházejícího přítele nebolely bolestné nářky, když opouštěl svůj domov — obyčej založený na stejné víře jako tato pohřební píseň.
