Válečníkova zkazka a píseň.[1]
Písně Mo-ka-thi zpívají válečníci, když opouštějí vesnici, jdouce do bitvy. Všecky vzaly původ z nějaké osobní příhody a zkazka i píseň jsou dochovány příštím pokolením pečlivě a přesně.
Válečná četa kmene Ponka kdysi tábořila blízko nepřítele. Byly rozestaveny obvyklé hlídky s přísným rozkazem, aby bděly, by tábor nebyl objeven a napaden. Mezi muži určenými té noci za hlídku byl i mladý muž, toužící dobýti si ve svém kmeni význačného postavení. Musil si však svoji slávu teprve vydobýti a tak neopomenul jediné příležitosti, aby se mohl nějak vyznamenati.
Měsíc nesvítil a pouze nejbystřejší oko dovedlo rozeznati vzdálenější předměty. Panovalo hluboké ticho, jež rušeno bylo jen občasným zavytím vlka, řezavým zvukem cvrčka, nebo šuměním větru.
Mladý muž, stoje na stráži, pozoroval bedlivě krajinu napravo i nalevo, pátraje v temnotě po nějakém pohybujícím se předmětu, ale nikde se nic nehýbalo, zatím co nad hlavou mu táhly tiše pluky hvězd a noc pomalu míjela.
V nevelké vzdálenosti od hlídajícího byla skupina stromů. Na ni upíral vytrvale zraky, ..text pokračuje
