Milostná píseň kmene Omahů.[1]
Slova mnohých milostných písní vztahují se k úsvitu, denní to době, kdy je obyčejně zpívají; avšak, netýkají se jen skutečného úsvitu. Představují rovněž úsvit lásky v srdci zpívajícího. Indián stojí tak blízko přírodě, že vidí obrážeti se v ní své vlastní city.
Zde překládám volně jednu milostnou píseň indiánskou, zpívanou podle melodie, jíž jsem se naučil nedávno za svého pobytu mezi Indiány kmene Omaha.
PÍSEŇ LÁSKY.
Jitřenka se ztrácí,
slyšíš větry dout,
tiše sosny šumí,
tiše plyne proud.
Zvedni oči, milá,
vzhůru ke stráni,
noc a temno zmizí,
hvězd i zmírání,
Zvední oči, milá,
slyš mé volání,
Ze stanu jsem vyšel
Tebe hledat jen,
jako vzchází po tmách
řece, stromu den.
Zvední oči, lásko,
vzhůru ke stráni,
hle, již ráno září
nebes po báni;
zvední oči, lásko,
slyš mé volání.
