Pokračování textu ze strany 12
… v opačném směru, zatím co se stráně zazněl jasný zpěv mladého muže…
Za okamžik se u pramene objevily dvě ženy, v nichž jsem poznal tetu s netí, jedna již starší žena, druhá mladá a velmi hezká; avšak pěvce nebylo stále viděti. Melodie písně byla lehká a svěží jako zpěv ptáků a letního větříku šelestícího v listoví. Slova: »Vidím je přicházeti!« měla dvojí význam. Dívka, na níž čekal, skutečně přicházela, avšak ke zpívajícímu rovněž přicházela rozkoš rostoucí lásky a hojné naděje.
Ženy naplnily své nádoby. Starší si písně vůbec nepovšimla, obrátivši se ihned k domovu. Oči dívky plaše bloudily po protější stráni, když se pomalu blížila k prameni a nabírala křišťálové vody. Teď, když teta odcházela, píseň zmlkla; pak následoval šelest křoví, když milenec, seběhnuv se stráně, přeskočil potok a stanul vedle děvčete. Vyměnili si několik spěšných slov, teta zavolala, dlouze se rozloučili a opět jsem osaměl. Potok bublal dále, avšak ničeho neříkal, ptáci si hleděli svého a sluneční paprsky si hrály na lesklém listoví. Malé dobrodružství, davší mně nahlédnouti do vnitřního života dvou duší, skončilo, nezanechavši po sobě žádných vnějších stop; a přece — jak mnoho se stalo!
Na stezce se ozvaly odměřené kročeje a roklí prošla stará žena shrbených ramen. Když se naklonila nad pramenem a nabírala vodu, zaslechl jsem mladíkův zpěv v dáli, jak ..text pokračuje
