Pokračování textu ze strany 10
…
rozmilá dívčina,
o jejíž nezměrné kráse
pouze nymfy a salamandři
si neznámou nám báj pčli.
Když paprsek sličné Luny
a zářícího Slunce
V žhavém objetí sil
V kapičce rosy snil —
zrodil se princ.
jitřenka mladistvá
mu do vínku dává
ohnivé srdce,
Polednice zářivá
pak blaženost Slunce;
Severka blankytná
mu přímost šípu dává,
by třpytívá Večerka
se skvíti mohla
na konci života.
V neznámou přišel vlast
vstříc tisícům polibků
lahodných fialek a bodlavých pcháčů,
Barevná symfonie tisícero vůní,
prchavé rosy a fialových tůní —
to vše pouze chválu pělo,
když dítě v muže dospělo.
Puzen týmž rytmem,
jehož chvěním byl zrozen,
šel v ústrety radostným bolestem.
Šípková růže když písničku pčla,
Princi z Dakoty sny víly stlela.
Tu, uhodiv v struny své bytosti,
Dčl písně, zpit pouze radostí.
Vše, co kolem rostlo a kvetlo,
pouze zlatem se chvělo.
I napnul svou tetivu —
a vpustil šíp ohnivý do srdce ženina,
až jasem zhořela kletby zbavena.
Maj v úcte každé uctievanie Velkého Ducha.
