1951 Hnutí v době ilegality
Kmen Černého Havrana
Picture from p. 154 1. Znak kmene na látce. ~z~ AW
Picture from p. 154 2. Slaňování na Grúniku, 1953. ~z~ JK
Picture from p. 154 3. Příprava tábořiště na Hřmící řece, 1953. ~z~ JK
Picture from p. 154 4. Zimní výprava na Slunečné paloučky, 1953. ~z~ JK
}
Picture from p. 154 5. Na vrcholu Grúniku, 1953. ~z~ AW
Picture from p. 154 6. Výlet na Zbraslav, 1952. ~z~ AW
Zatímco většina woodcrafterských kmenů po zániku LČSW postupně ukončila činnost, pražský kmen Černých Havranů ještě několik dalších let čile funguje. Důvody byly dva: relativně nízký věkový průměr chlapců a nadšený mladý náčelník Jan Kamenický - Had. Bohužel kronikové zápisy se již v 50. letech příliš nevedly, a tak nám nezbývá, než i nadále čerpat ze vzpomínek pamětníků. Přesto si dovolím z kroniky Černých Havranů za období 1946–1950 alespoň vypsat některá jména a přezdívky členů kmene: Vladimír Kroupa - Kulich, Josef Máša - Sob, bratři Válkové, František Karfík - Ježek, Jiří Čech - Pískle, Jiří Vavák, Láďa Kovář, Karel Antropius, Jan Vavák, Vladimír Perout - Žluťásek, Petr Korba - Ťuhýk, Jiří Hrůza, Václav Říha, Jan Kozák - Šíp, Bohouš Urbánek - Bobi, Vojtěch Cepl - Delfín, Procházka - Vlček, Durda - Datel, Sochovský - Sysel, Prášek, Žluva, Erlík, Zajíček, Lasička, Kofroň, Žoužle, Pajda, Zrzek, Lišák, Bobr…
Kmen Vycházejícího slunce Děčín
Picture from p. 155 1. Znak Vycházejícího slunce. ~z~ AW
Picture from p. 155 2. Odznak LČSW, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 155 3.–4. Stránky z kmenové kroniky, 1951. ~z~ MK
Picture from p. 155 5. Večírek středoškoláků z Děčína. zleva Milan Kaluš, Mirek Čech, Vladimír Bartoň, Bedřich Moldan, Ivan Studničný. 1953. ~z~ AW
Picture from p. 155 6. Bedřich Moldan a Jan Kozák – Šíp na Dívčím skoku v Divoké Šárce, 1953. ~z~ JK {{{3}}}
Picture from p. 155 7. Bedřich Moldan hraje na flétnu Ravelovo Bolero, 1957. ~z~ VK
Koncem roku 1950 byl v Děčíně vytvořen poslední kmen LČSW pod názvem Kmen Vycházejícího slunce. Základem byl tábornický oddíl mládeže, který byl po válce založen bratry Grešíky na půdě Sokola. Jeho náčelníkem se stal Zdeněk Fišera - Klen, který zde pracoval jako zaměstnanec Správy obecních lesů na Děčínsku. Klen kolem sebe shromáždil Bedřicha Moldana - Beďára, Ivana Studničného - Bivoje, Milana Kaluše, Sváťu Nováka - Bojka, Ivana Holuba a Ivana Bílka. Kmen z Děčína tábořil tradičně na Hřmící řece. Na podzim 1951 emigroval Klen přes Rakousko do Kanady a předal vedení kmene Bedřichu Moldanovi. Kmen Vycházejícího slunce byl aktivní do září 1953, kdy jeho členové odchází na vysokoškolské studium do Prahy. Jeho nástupcem se stává vysokoškolský Kmen Větru.
Kmen Větru a Kruh
Picture from p. 156 1. U Litvorového plesa v Tatrách, zleva: Lída Kozáková, Bedřich Moldan, Atahualpa. 1960. ~z~ LL
Picture from p. 156 2. Oběžník Kmene Větru, 1954. ~z~ LA
Picture from p. 156 3. Lída, Bedřich a Had na Martalúzce, 1956. ~z~ LL
Picture from p. 156 4. Kružani u chaty Bobina. 1961. ~z~ LL
Picture from p. 156 5. Táboření oddílu Jana Pfeiffera - Racka, Řevnice 1959. ~z~ LL
Na podzim 1953 odešel Jan Kamenický - Had na vojnu, kmen Černých Havranů se sloučil s vysokoškoláky z Děčína a vytváří v Praze nový Kmen Větru pod vedením Bedřicha Moldana. Členové kmene spolupracují s kmenem Sisseton a členy roverského kmene Kruh, jehož vůdce Pavel Křivský (účastník Čotokvy 1947) byl zatčen. Jak později vzpomíná jedna z účastnic tehdejších společných akcí Lída Kozáková, partu tzv. kružanů tvořili v té době především: Honza Pfeiffer - Racek, Janka Pfeifferová, Míla Moravec - Očko, Jindřiška Moravcová - Ina, Josef Skalický - Čán, Milada Skalická - Ilka, Vratislav Řehák - Áček, Irena Řeháková, Vašek Břicháček - Gigant, Láďa Pešl - Balú, Majka Pešlová, Vláďa Kopřiva - Vlk, Pavel Blažka, Ruda Seidl - Punťa, Danka Seidlová a Miloš Zapletal. Činnost kmene byla zakončena pravděpodobně na podzim 1956.
Woodcrafteři v ilegalitě
Picture from p. 157 1. Ojibwayci na výletě, 1955. ~z~ RP
Picture from p. 157 2. Lukostřelba, v pokleku Norek Samotář, Blansko 1962. ~z~ BH
Picture from p. 157 3. Tábor Sissetonu, Hehun na Stvořidlech, 1958. ~z~ AW
Picture from p. 157 4. Rodinné táboření, uprostřed Bobr s Čejkou, 1958. ~z~ BH
Picture from p. 157 5. Lukostřelecký oddíl z Brna, který vedli Bobr s Čejkou, Blansko 1964. ~z~ BH
Většina členů zrušené LČSW samozřejmě pokračovala i nadále v činnosti, věrná myšlence „Woodcraft is Lifecraft“. Ojibwayci, kmen Ohně z Brna nebo třeba mnozí členové kmene Sisseton nikdy svou činnost zcela nepřerušili…
Hřmící řeka
Picture from p. 158 1. Týpí Kmene Ohně nad Hřmící řekou, 1948. ~z~ JC
Picture from p. 158 2. Sýc při překonávání Belé, 1950. ~z~ AW
Picture from p. 158 3. Sestup do Kamenistej doliny, 1950. ~z~ AW
Picture from p. 158 4. Kajakář Vlaštovka na peřejích, 1948. ~z~ JC
Picture from p. 158 5. Totem a tábořiště kmene Černí Havrani, 1953. ~z~ JK
Picture from p. 159 6.–9. Táboření Kmene Ohně z Brna na Hřmící řece, 1951. ~z~ BH
Picture from p. 159 10. Hřmící řeka v zimním období, 2020. ~z~ FC
Roku 1948 se Bedřich Homola - Osamělý Bobr vydal na objevitelskou cestu v okolí zničeného srubu Walden. Tok říčky Belé přímo lákal k prozkoumání. Netrvalo dlouho a Bobr nalezl to pravé místo pro tábory LČSW. Zvuk peřejí v okolí vnukl hned myšlenku na jméno „Hřmící řeka“. Tábořiště se stalo oblíbeným po mnoho desetiletí, nedaleko tábořil i Jaroslav Foglar, který Belou překřtil na Zelenou říčku. V kronice kmene Ohně můžeme najít tento Bobrův zápis z léta 1948:
Stejně voní dým táborových ohňů ve Skalistých horách, na pláních Dakoty, u břehů kanadských jezer, jako ve skalách sázavských Stvořidel či pod smrkem na Zeleném potoce. Stejně praskají polena a oheň plane v tee-pee i v srdcích junáků Čotokvy na Hučivé Desné jako hoří oheň nad proudy Hřmící řeky…
Nad řekou stojí jemná mlha, v níž velká peřej nad táborem vypadá vzdáleně a neskutečně jako opředená pohádkovou pavučinou. Vycházející slunce si hraje v krůpějích rosy na louce a v jehličkách jalovcových keřů, v listí olší, vrb a židoviníku skapává vodopád zářivých perel a splývá s chladnými vodami řeky a v divokém vířivém proudu mizí v hloubi smrkového lesa. Již jsou venku všichni hoši a stojí mlčky za hlasatelem. Tep tom-tomu se zpomaluje a k slunci a modrým dálkám se nese ranní píseň Wah taho taho – dík Velkému Duchu za krásu života…
Vlkův kmen v Praze
Picture from p. 160 1.–5. Obrázky z činnosti kmene v roce 1957. ~z~ VK
Picture from p. 161 6.–9. Táboření kmene, 1957. ~z~ VK
Na jaře 1957 založili Vladimír Kopřiva - Vlk s Bedřichem Moldanem na škole v Bílé (gymnázium v Praze 6) turistický oddíl, který byl součástí pionýrské skupiny. Program oddílu vycházel z kombinace woodcrafterských a skautských prvků a brzy si tak našel desítky mladých příznivců. Vše pochopitelně směřovalo k letnímu táboru, který byl velice úspěšný. Dokonce natolik, že byl dáván za příklad ostatním oddílům.
Oblíbený oddíl bohužel neunikl nežádoucí pozornosti státní bezpečnosti a oba vedoucí se dočkali mnohahodinových výslechů. Již na podzim tak oddíl oficiálně ukončil činnost.
Dakota Praha
Picture from p. 162 1. Mosazný odznak roverského kmene Dakota. ~z~ ID
Picture from p. 162 2. Dakoťáci na Želivce. Zleva: Pikta, Sokolí oko, Malý medvěd, Letící šíp a Šošon, 1960. ~z~ IM
Picture from p. 162 3. Dakota na Sázavě, 1962. ~z~ ID
Picture from p. 162 4. Totem campu Dakoty od Orka, 1962. ~z~ ID
Picture from p. 162 5. Malý medvěd s kytarou, Roháče 1963. ~z~ ID
Picture from p. 163 6. Orko a Medvěd na Dakotě, 1963. ~z~ ID
Picture from p. 163 7. Indiánské hry na Brdech, 1964. ~z~ ID
Picture from p. 163 8. Dakota na Indiánských hrách, 1965. ~z~ ID
Picture from p. 163 9. Dakota na vandru, Sv. Jan pod Skalou 1964. ~z~ ID
Picture from p. 163 10. Dakota v junáckých krojích, Brdy 1968. ~z~ ID
Picture from p. 163 11. Akvarel „Apač“ z kroniky Dakoty, 1961. ~z~ AW
Ovlivněn knihami E. T. Setona i Karla Maye, zakládá 21. 3. 1959 student Ivan Makásek - Malý medvěd v Praze indiánský spolek Dakota. Dalšími členy jsou Jindřich Kejha - Sokolí oko, Jan Záruba - Letící šíp, Miroslav Janďourek - Rychlý mokasín, Eda Havel - Šošon, Zlatko Šorm - Arapaho. Činnost měla Dakota velmi pestrou, čemuž jistě napomohla skutečnost, že Sokolí oko i Malý medvěd bývali o dva roky dříve krátce členy oddílu Jaroslava Foglara. Kromě toho po vzoru Yana a Caleba si vyrobili luky a šípy, tomahawky, vrhací nože a kovbojská lasa. Nechybělo ani poznávání přírody, stopování, uzlování, čtení z map, orientace, znalost souhvězdí a mnoho dalších disciplín.
Dakota přichází také s vlastními nápady, jako pravidelné konání Indiánských her. Jednotlivci bojovali v několika soutěžích (lukostřelba, běh, vrh tomahawkem, hod nožem atd.) o celkové vítězství.
Bobří hrad
Picture from p. 164 1. Rodinný tábor u Bobřího hradu, 1971. ~z~ BH
Picture from p. 164 2. Rodiny Migisiho, Bobra a Medvěda na Malém Waldenu, 1973. ~z~ RP
Picture from p. 164 3. Petr a Pavel Homolovi u Bobřího jezera, 1964. ~z~ BH
Picture from p. 164 4. Bobr s rodinou a přáteli u Bobřího hradu, 1968. ~z~ BH
Picture from p. 164 5. Bobří hrad opět ožil, 1973. ~z~ RP
Krásný romantický srub u Sklenského rybníka po německé baronce Teuberové získal roku 1964 Bedřich Homola - Bobr ke správcovství od Podnikového ředitelství státních lesů v Brně. Bobří hrad se stal útočištěm pro mladé i starší ctitele woodcraftu či skautingu, kteří se za komunistické totality neměli možnost svobodně scházet. Konaly se zde v době normalizace pololegální woodcrafterské tábory, setkání, sněmy i Kiwendothy. Dnes jde o základnu kmene Jezerní lidé z Brna a o technické zázemí srubu se stará bratr Wakai.
Kmen Neskenon Praha
Picture from p. 165 1. Obálka časopisu Neskenon 6/1966. ~z~ AW
Picture from p. 165 2. Indiánské hry 1965. ~z~ ID
Picture from p. 165 3. Obálka ohnivecké příručky, 1967. ~z~ AA
Picture from p. 165 4. Tábor Neskenonu na Výsluní, 1967. ~z~ ID
Picture from p. 165 5. Turnaj v lakrosu na Šavanských loukách. ~z~ IM
Historie Neskenonu začala 3. září 1965 v klubovně Krasové sekce Sboru ochrany přírody v Jaromírově ulici v Nuslích. Sešla se zde hrstka hochů bývalé družiny Medvědů a někteří členové trampského kmene Dakota s Ivanem Makáskem - Malým medvědem (později Hiawathou). Zakládající oheň vzplanul o den později na campu Stará Dakota v Brdech, kde přítomní přijali Hiawathův program pro kmen Neskenon, a tím se stali jeho prvními členy. Byli to Jan Pechlák - Kazan, Miroslav Vorlický - Orlík (později Miše Mokwa, syn woodcraftera Jindřicha Orlického), Michal Peprník - Wahb, Roman Janyš - Dick, Jaroslav Bursík - Atpui, Petr Jilich - Čáp, Milan Hofmann - Kaktus (později Bowery), Hynek Spurný, Jiří Čujan - Ludva, František Průša - Lišák, Lumír Kasel - Lumík a Pavel Cach - Sam. Družina Medvědů se rozdělila na nové dva rody (tzv. klany) Modrá Želva a Černý Medvěd. Začátkem října přicházejí Lišáci v čele s Petrem Rábem - Hadem (později Čingašgúk) a přijímají název klan Bílého Jestřába. Koncem listopadu pak přecházejí ze Zikánova oddílu Psohlavců i někteří z družiny Vlků. Vzniká 3. oddíl pražských Psohlavců s indiánským svérázem skutečných Irokézů. Ty dodnes najdeme na území Spojených států a Kanady jako Ligu Šesti Národů, také zvanou Ne-Ske-Non, Velký Mír, což byl ostatně smysl existence konfederovaných kmenů Mohawk, Onondago, Oneida, Seneka, Kajuga a Tuscarora.
Zdeněk Fišera - Klen, Jan Kamenický - Had
Picture from p. 166 Z. Fišera, 1996. ~z~ AW
Picture from p. 166 Klen v Kanadě, 1957. ~z~ AW
Picture from p. 167 J. Kamenický, 1953. ~z~ ID
Picture from p. 167 Zcela vpravo Had na Malém Waldenu, 1990. ~a~ JB
Picture from p. 168 Kresba „Indiánský tábor“, 1972. ~z~ ZR
- Zdeněk Fišera - Klen
- (* 1. ledna 1929, Jičín – † 16. února 2014, Edmonton, Kanada)
Vystudovaný lesník a poválečný woodcrafter. Aby se vyhnul vojně, emigroval roku 1951 přes Rakousko do americké okupační zóny a odtud do Kanady.
Při útěku, na břehu Dunaje, ještě v ruské okupační zóně, byl chycen. Měl však štěstí. Rakouský vyšetřovatel, brněnský komunista, který dle vlastních slov sám nedávno musel uprchnout ze své rodné země, mu zajistil propustku na druhou stranu.
Žádost o vystěhování si podal v rakouském Linci, kde strávil další dva roky, než zjistil, že jeho korespondenci záměrně zadržovala představená kláštera, kde pracoval, aby nepřišla o levnou pracovní sílu.
Po příjezdu do Kanady pracoval pro správu národních parků – budoval turistické stezky. Se svou ženou Ywone, která pocházela z Anglie, žil v Edmontonu a měli dva syny.
Klen nikdy nepřestal být woodcrafterem. Když byla roku 1990 obnovena LLM, pomohl Františku Kožíškovi - Biminijimu, tehdejšímu jednateli, získat z kanadského národního archívu xerokopie Setonovy korespondence s českými woodcraftery. V roce 1996 se zúčastnil, co by zástupce kanadských woodcrafterů, mezinárodního táboření na Malém Waldenu, u Skleného nad Oslavou.
Rok na to, jej v Edmontonu navštívila výprava českých woodcrafterů z kmene Walden.
Klen založil Woodcraft Association of Canada, které těsně před smrtí odkázal dům, v němž bydlel v Edmontonu a pozemky v Britské Kolumbii. Ty zakoupil, aby zde mohl pořádat woodcrafterské tábory pro děti krajanů.
- Jan Kamenický - Had
- (* 12. července 1930 – † 10. listopadu 2014)
Vystudovaný elektrotechnický inženýr, člen kmene Šelem s původní přezdívkou Lasička, později náčelník kmene Černých Havranů v Praze.
V roce 1961 se oženil s Janou Knapovou, se kterou měli dvě děti (Zuzanu a Jana). I nadále spolupracuje s přáteli z roverského kmene Kruh i woodcraftery. V roce 1968 se podílí na obnovování LLM.
Těžký úraz po autonehodě v roce 1973 jej bohužel vyřadí z možnosti jakékoliv další aktivní činnosti, ale i nadále se věnuje alespoň výletům do přírody s rodinou.
V roce 1985 umožní Františkovi Kožíškovi - Biminijimu kontaktovat další poválečné členy LČSW.
V červnu 1990 se Had zúčastní obnovovacího Sněmu LLM ve Skleném na Malém Waldenu a vstoupí do kmene Wahpeton.
