O PŘÍČINÁCH STÁRNUTÍ A SMRTI ROSTLIN.
Zdánlivá smrt (anabiose) byla pozorována u mechů – jatrovek – chovaných v uschlém stavu v herbářích, které po navlhčení opět oživují a mohou býti uchovány jako čerstvé.
Agave a četné palmy dostihují stáří 100 let, než vydají ohromné květenství, po opylení vyvinou se plody a rostlina celá rychle umírá. U rostlin vytrvalých a dřevin dlužno přesně lišiti stárnutí jednotlivých ústrojů od stárnutí celkového. Listy našich stromů listnatých stárnou a odumírají za půl roku, kdežto u jihoevropských zůstávají na stromě většinou půldruhého roku. Jehlice borovice 2—3 roky, smrk 4–6 let, jedle 5–7 let. Listy břečťanu vytrvávají 28 měsíců, vavřínu 71 měsíců. Záleží ovšem také na poměrech, v nichž rostlina žije.
Stárnutí ústrojů i celého jedince souvisí s jich vzrůstem, zejména s velkou periodou vzrůstovou. Tak strom, když po určité době překročí vrchol svého vývoje, počíná stárnout: roste pomaleji, letokruhy jsou stále užší, pupenů každým rokem ubývá a přirozeně zmenšuje se počet květu i plodů. Jak jsem již podotkl, teorií o příčinách stárnutí rostlin je celá řada avšak faktem zůstává, že jsou dosud nám tak málo známy, jako příčiny vzrůstu a jiných pochodů životních.
Uvedeme příkladem jen některé: A. Gätte (1883) jest přesvědčen že stáří je důsledkem vyčerpání ústrojence pohlavním rozmnožováním. Zkušenost ta je známa i zahradníkům, kteří dobře vědí, že pečlivým zbavováním květů a poupat mohou některým rostlinám prodloužiti uměle život. Zletowff (1915) a Küster (1921) domnívají se stejně jako Mečnikov, že příčinou stáří je postupné hromadění produktů výměny látkové. Český biolog Vlad. Růžička přednesl na prvém sjezdu čsl. botaniků zajímavá fakta na jichž podkladě vybudoval svou teorii. Dle něho jest podstatou stárnutí vyvločkování protoplasmatu postupným zhuštováním. Vedle smrti přirozené může nastati ovšem i smrt násilná: tak u jednobuněčných existuje snad toliko smrt násilná.
Umění prodloužiti život rostlin, které ovšem může jíti do určitých mezí, tvoří kapitolu pro sebe a promluvíme o něm snad jindy.
Život jest neustálý růst ale jest také neustálé přibližování se smrti. Positivní nesmrtelnost značí žíti ve svém potomstvu. Smrt se nám jeví jako jeden z principů vývojových: umožňuje nový život k formám dokonalejším a vyšším.
