Šerpa
Woodcrafterská organizace nikdy nepožadovaly nějakou uniformu v běžném slova smyslu. V současné době je pouze jediný závazný prvek, který dělá slavnostní woodcrafterský úbor nejenom ze stylového indiánského oděvu, ale i společenského obleku či běžného civilního oblečení a to - woodcrafterská šerpa poct.
Woodcrafterská šerpa poct je pás červené barvy, široký 10-15 cm, který se nosí přes pravé rameno. Členové přijatí do Velké lóže mají právo mít na hrudi kruhový "štít" cca 15 cm v průměru, a v jeho středu znak dosaženého titulu.
Woodcrafterská šerpa se ale nepoužívala od samého počátku.
Slavnostním úborem podle Setona byla původně pouze indiánská halena, nebo čelenka se symboly získaných poct.
Ve vydání z r. 1913 popisuje, jak by měl vypadat woodcrafterský oděv:
- U členů malé lóže
- Olivově zelený khaki kabátec a kalhoty pod kolena. Přes záda, od ramene k rameni, pruh třásní na šířku jednoho palce.
- Pro všechny ostatní
- Stejný kabátec, ovšem s třásněmi pouze na ramenou. Kalhoty dlouhé, které mohou mít rovněž našity třásně na bočních švech od kolen dolů, postupně se prodlužující. Od nejkratších (čtvrt palce) až po palec dlouhé. Pro slavnostní příležitosti pak indiánský oděv. Obojí (zelený kabátec i indiánská košile) má mít stejným způsobem umístěné symboly činů, titulů a mistrovství.
Ve svitku z r.1915 je uvedena názorná ilustrace takového oděvu.
V roce 1917 se o oděvu nic nepíše. Slavnostním úborem je péřová čelenka, případně woodcrafterské roucho.
Ukázka čelenky ať již na hlavu či klobouk je uvedena - jako symboly činů jsou na ní u členů velké lóže modré čtverečky na bílém pozadí a u členů malé lóže hnědé čtverečky na bílém pozadí
Pak se zdá, že se někdo pravděpodobně během pobytu v Evropě seznámil s některým z těchto obrazů..
-
Portrét neznámého muže v zeleném kabátě a s rudou šerpou, namaloval pravděpodobně r. 1770 ruský malíř Fjodor Stěpanovič Rokotov (*1735 -+1808)
-
Portrét hraběnky Jekatěriny Nikolajevny Orlovny (*1758 - +1781), namaloval pravděpodobně r. 1779 ruský malíř Fjodor Stěpanovič Rokotov (*1735 -+1808)
-
Portrét posledního francouzského krále Ludvíka Filipa (III.) Orleánského (*1773 - +1850), namaloval r. 1839 Franz Xaver Winterhalter (*1805 -+1875)
Poprvé se totiž šerpa objevuje až ve vydání svitku pro dívky z r. 1920.
Drobnou změnou prochází v r. 1927, kdy je doplněna u členů velké lóže o štít na hrudi a pro symboly mistrovství se začne používat stejná spirála kmene Zuni, která byla původně určena pouze pro woodcrafterské roucho.
Pro situaci, kdy nositel má větší množství per, se připouští další šerpa, přecházející přes levé rameno, překřížená pod štítem na hrudi[1].
Woodcrafterské roucho byla původně lehká deka, používaná podle situace buď jako osobní přehoz, nebo jako obřadní plášť při sněmu. U nás používal obřadní roucha kmen Neskenon. Při sněmech se místo něj používala woodcrafterská vlajka.
Šerpy se začaly nosit až v rámci obnovené LLM od r. 1990. Z původního relativně úzkého pásu se vyvinuly v tzv. "čtyřproudovky". Šerpa malé lóže je užší a bez štítu.
- ↑ V Československu takovou šerpu nikdo nikdy nenosil, ale měl takovou na sobě jeden starší člen Woodcraft Rangers