1915 První organizace
Obec Psohlavců
Picture from p. 42 1. Účastníci ustavujícího Sněmu Obce Psohlavců u Zbirohu, 31.3.1915. ~z~ SI
Picture from p. 42 2. Obálka časopisu Psohlavec 1/1918. ~z~ AW
Picture from p. 42 3. První oficiální článek o Svitku březové kůry od Jana Hořejšího s názvem Ernest Thompson-Seton a jeho výchovná soustava dorostu pro Věstník sokolský roč. XIX., čís. 12/1915, str. 313–320. ~z~ SI
Picture from p. 43 4. Článek o Obci Psohlavců otištěný ve Světozoru roč. XV., čís. 39/1915. ~z~ AA
Picture from p. 43 5. Jan Hořejší s příbramskými Psohlavci táboří pod Pilským rybníkem, červen 1916. ~z~ PM
Picture from p. 43 6. Razítko Psohlavců v Příbrami. ~z~ AA
Vzájemná spolupráce středoškolských profesorů Hořejšího, Műllera, Seiferta, Maixnera a ředitele Krse vyústí na velikonoce roku 1915 k ustavujícímu sjezdu ve Zbirohu. Ve dnech 31. 3.–2. 4. je založena Junácká obec Psohlavců, v čele s náčelníkem Janem Hořejším. Starostou je zvolen agilní Norbert Pokorný, který byl přednostou administrace deníku Národní Politika. Oba jeho synové, Norbert ml. a Jaromír byly členy prvního Psohlaveckého oddílu, který v té době vedl mladý vůdce Miloslav Roubal. Obec Psohlavců měla společný výbor vůdců a společné stanovy, ale přesto šlo o volné spojení samostatných skupin. Za svůj oficiální znak přijala Obec chodskou psí hlavu v Alšově provedení, kterou používaly Skautské odbory z Prahy již od roku 1913. Hymnou Obce je lidová píseň z Chodska Zelení hájové, kterou proslavil roku 1898 Karel Kovařovic ve své opeře Psohlavci na prknech Národního divadla. O Svatodušní svátky (10.–11. 6. 1916) se koná 2. Sjezd Obce Psohlavců v lese Obecnice u Příbrami, spojený s mnoha soutěžemi, sněmem a poradou vůdců jednotlivých oddílů. Psohlavci fungují i v Jindřichově Hradci a Domažlicích. Rok 1917 byl pro Obec ve znamení útlumu. Krvavá válka připravila již většinu rodin o nějakého člena, nejinak tomu bylo i v oddílech Psohlavců. V srpnu 1917 se konal v Berouně další Slet Obce Psohlavců, který pořádal Miloš Seifert na Městské Hoře.
Poslední válečný rok je spojen se zvýšenou aktivitou Obce Psohlavců, kteří obnovují vydávání vlastního časopisu Psohlavec. Pod záštitou Spolku pro opravu školy národní v Praze pořádají oddíly České Obce Psohlavců v neděli 2. června „Školní, junácké a sokolské táboření“ na hřišti S. K. Union na Žižkově.
Woodcraft League of America (WLA)
Picture from p. 44 1. Woodcraft Girls na reklamní pohlednici, New York 1916. ~a~ PT, ~z~ BM
Picture from p. 44 2. Anya Seton připravuje sezení na sněm (počítačově obarveno), New York 29.1.1916. ~a~ PT, ~z~ AO
Picture from p. 44 3. Seton a kmen Blackbear před ustavujícím sněmem WLA (počítačově obarveno), New York 29.1.1916. ~a~ PT , ~z~ AO
Picture from p. 45 4. Zimní sněm Wabanaki School, Greenwich 1917. ~z~ BM
Picture from p. 45 5. Oběžník WLA, 1916. ~z~ BM
Picture from p. 45 6. Malí woodcrafteři v rouchách z dek, Modern boy activites No 9 – Woodcraft, 1921. ~z~ KO
Ačkoliv Seton vždy hovořil o tom, že v dubnu 1902 založil „organizaci”, je faktem že jeho organizační návrh s něčím takovým zpočátku vůbec nepočítal. Až do roku 1915 řešil u jednotlivých vydání The Birch-Bark Roll pouze organizační strukturu kmene, ale zařadil to do svého plánu, když viděl, jakou reakci vyvolaly jeho články. Přesto, že o Woodcraft Indians Seton píše prvně až v 5. vydání z r. 1906, objasnil hned zpočátku, že se za Setonovy indiány považuje sama mládež, která se tak hrdě přihlásila k původně posměšnému označení Seton Injuns' (Setonovi indoši), se kterým přišli novináři. Seton jim od samého počátku chtěl říkat Woodcrafterští indiáni, ale byl nepochybně polichocen, takže se tomu nebránil, ovšem roku 1912 pochopil, že to byla chyba protože to u široké veřejnosti vyvolávalo dojem, že “jeho organizaci” před vznikem BSA tvořila všeho všudy skupina chlapců z kmene Sinawa (Cos Cob). První kmen woodcrafterských dívek Apawamis (Rye) byl založen na podzim 1914, když se od Camp Fire Girls v Rye odtrhla skupinka dívek – bratr jedné z dívek, Sam Comly - Little Eagle, byl písmákem (Tally Chief) kmene Black Bears (Port Chester/Rye), který existoval již od roku 1906 – jeho členové patřili mezi nejmladší generaci Woodcraft Indians. V únoru 1915 dalo vedení BSA Setonovi ultimátum ohledně naturalizace. Reakcí na to bylo 14. vydání svitku, ve kterém se náhle objevil seznam 29 členů národního sněmu (National Council) – což byla první známka rodící se samostatné woodcrafterské organizace, zatím pod hlavičkou Woodcraft Indians a čistě chlapecké, jelikož na tomto seznamu ještě nebyla žádná žena. Ovšem v listopadu 1915, na hlavičkovém papíře dopisu, kterým Seton zval na slučovací sněm (21. listopadu 1915), již mezi 42 členy národního sněmu figurovalo také 8 žen. Sněm se konal u Little Pequo a sloučením Woodcraft Indians, Woodcraft Girls a woodcrafterských skupin z The Boys Scouts of America došlo k dohodě o vzniku The Woodcraft League of America od 1.1.1916. WLA byla volná organizace, která sdružovala woodcrafterské kmeny, které existovaly jak nezávisle, tak pod hlavičkou jiných organizací či sezónně v rámci letních táborů pro mládež. Sdruženy byly kmeny bez ohledu na vyznání (židovské, protestantské, katolické i sekulární), věk (od 4 do 94 let) či pohlaví (chlapecké, dívčí i koedukované).
Rodinný woodcraft
Picture from p. 46 1. Edith s veverkou, 1917. ~a~ JMH, ~z~ AO
Picture from p. 46 2. Rodina Hoisingtonových, cca 1918. ~z~ FB
Picture from p. 46 3. Edith a Ted se chystají na sněm, 1917. ~a~ JMH, ~z~ AO
Picture from p. 47 4.–6. Obálky woodcrafterské beletrie L. E. Roy. ~z~ AO
Picture from p. 47 7. Batěk s dětmi, 20. léta. ~z~ FK
Picture from p. 47 8. Pražští Psohlavci s družinou Medvíďat na výletě, 1914. ~z~ SI
Již od samých počátků tvořily významnou část hnutí celé rodiny. Ostatně, příkladem zde byl samotný zakladatel E. T. Seton s manželkou Grace a dcerou Ann. Dalším příkladem jsou dvě významné rodiny, které v počátcích ovlivnily celou organizaci ve své vlasti.
V Americe to byli Hoisingtonovi – Julia May - Atma, Frederick Reed - Alkonda, jejich děti: Fred jun. - Wita-tonkan, Will - Shingebis, Elizabeth - Pah-hlee-oh, Edith - Wabun-annung, Ted. Obě dcery po sobě zanechaly woodcrafterské deníky plné fotografií, matka Atma byla spoluzakladatelkou WLA a poskytla spisovatelce Lillian Elizabeth Roy podklady k sepsání celé série knih o woodcrafterské činnosti a životě její rodiny.
V letech 1916–1928 vyšlo z pera Royové celkem sedm knih. Nejcennější z nich jsou první čtyři, právě ty, na nichž se jako spoluautorka podílela Atma. Do knihy poskytla kompletní obrazový doprovod – desítky krásných fotografií svých dětí. Pro Čechy byli podobně významní Baťkovi – Alaxandr Sommer Batěk - Heliar měl celkem šest dětí, s nimiž vytvořil rod Medvědů. Od roku 1914 byli Baťkovi součástí Psohlavců, které vedl Jan Hořejší. V roce 1919 se Batěk stal dokonce náčelníkem Dětí Svobody. Od roku 1920 již nejsou nikde organizováni, ale s náčelníkem LLM Milošem Seifertem udržují přátelský kontakt až do jeho smrti (1941). O svých zkušenostech s tábořením v přírodě sepsal Batěk několik knih beletrie a příručku Rodinný skauting (1920).
Alexander S. Batěk, Jan Hořejší, Elizabeth Hoisington
Picture from p. 48 A. S. Batěk za války. ~z~ FK
Picture from p. 48 E. Hoisington, 1917. ~z~ BM
Picture from p. 49 J. Hořejší, 1925. ~z~ AW
Picture from p. 49 Vánoce Hořejších s vnoučaty, 1956. ~z~ AW
Picture from p. 50 Kresba z kroniky Dětí Živěny, 1915–1916. ~z~ LA
- Doc. PhDr. Alexander Sommer Batěk - Heliar
- (* 15. 6. 1874, Prádlo – † 6. 4. 1944, Praha)
Vystudoval chemii a fyziku na Filozofické fakultě KFU, osobně znal prof. Masaryka, který byl jeho promotorem. Tento vitální, nadaný a samorostlý muž, širokého rozhledu a mnohých ušlechtilých zájmů, se brzy poté, co nastoupil v průmyslové škole v Plzni (1903), začal dostávat do povědomí veřejnosti. Svým zaměřením na osvětu (vydával vlastním nákladem různé spisky, později ilustrované přednášky a časopis Zájmy všelidské) získal pozornost a úctu všech, kteří usilovali o „lepší příští lidstva” a sebezdokonalení. Propagoval zdravý životní styl, svobodu myšlení, reformu školství a novou výchovu i nejnovější výsledky vědy. Postupně se seznamoval a sbližoval s podobně smýšlejícími lidmi. V roce 1909 Batěk kolem Zájmů všelidských ustavil obec duševních pracovníků pod názvem Volné sdružení k hájení zájmů všelidských.
Ve svém životopisu mj. píše: „Poznal jsem skauting ze spisů Svojsíkových, seznámil jsem se s ním samým. Kromě toho mne navštěvovali již v Plzni moji známí z Rokycan, dr. Hořejší a nynější profesor Seifert, s nimiž jsem se seznámil a které jsem měl rád pro jejich úsilí po krásném životu v přírodě.” Součástí Hořejšího oddílu byla také družina Medvědů neboli rodina Baťků, která pravidelně docházela na schůzky Psohlavců a zúčastňovala se též společných výletů.
Roku 1919 stojí v čele nově vzniklé organizace Děti Svobody, po jejím splynutím s Psohlavci se již v junáckém hnutí dále neangažuje.
- Elizabeth Folwell Hoisington - Pah-hlee-oh
- (* 20. srpna 1900, Sharon Hill, Pensylvánie, USA – † 23. března 1969, Greenwich, Connecticut, USA)
Dcera Julie May Folwell Hoisingtonové, která spolu s Grace Gallatin Seton stála u zrodu WLA v roce 1916. Woodcraftem žila celá rodina a existuje dokonce autobiografická kniha s názvem „Woodcraft Boys at Sunset Island", popisující léto roku 1915, kterou napsala a vydala její matka ve spolupráci s Lillian Elizabeth Royovou v roce 1919.
Elizabeth byla první ženou na světě, která dosáhla na hodnost sagamor. Její woodcrafterské mládí je poměrně věrně popsáno v knihách Lillian E. Roy, kde vystupuje pod jménem Suzanne Remington-Zan. Byla nejbližší přítelkyní a rádkyní Setonovy dcery Anye. Dochovaly se její woodcrafterské deníky, které jsou dnes cenným dokladem o počátcích hnutí v Americe.
- Jan Alois Hořejší
- (* 25. července 1885, Vídeň – † 24. února 1957, Praha)
Český průkopník skautingu, učitel, spisovatel a překladatel.
Byl synem mechanika Jana Aloise Hořejšího (1852–1887) a švadleny Marie Strankmüllerové (1856–1938). Po brzké smrti otce na tuberkulózu žil s matkou v Klabavě u Rokycan. Nadaný Jan vystudoval nejprve reálné gymnázium v Rokycanech, kde byl jeho profesorem Bořivoj Müller. Studia v letech 1906 až 1912 na Filozofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandově v Praze mu umožnila seznámení s dalšími osobnostmi, které měly vliv na jeho další život. Kromě profesorů to byl především spolužák Miloš Seifert.
Po dokončení studií učil krátce na gymnáziu v Rokycanech, v letech 1913–1914 v Praze na Dívčím učitelském ústavu a od 16. září 1914 v Učitelském ústavu v Příbrami. Již během studií se seznámil s myšlenkou skautingu, a proto v létě 1913 tábořil nedaleko Tymákova u Rokycan. Jeho oddíl si začal říkat Psohlavci a jednotlivé družiny měly vlajky s černou, červenou a zelenou psí hlavou.
Základ jeho oddílu tvořil sokolský dorost (H. byl členem Sokola od roku 1906). Rozepře s vedením tehdejšího Odboru Junáků – Českých skautů, vedly k tomu, že založil na podzim 1913 vlastní odbory skautů Psohlavců pod humanitárním spolkem Záchrana. Spolu s ním do Psohlavců vstoupily oddíly Bořivoje Müllera a učitele Emila Pelunky. Počátkem dubna 1914 začal vydávat časopis Psohlavec, který vycházel do roku 1922. Roku 1915 založily spřátelené junácké skupiny „Obec Psohlavců“.
Hořejší učil od roku 1919 v Košicích, kde vedl skautský oddíl. Po návratu do Čech přešel Hořejší s polovinou organizace definitivně do Svazu skautů, zatímco Seifert zůstal věrný woodcraftu a založil na jaře 1922 “Zálesáckou ligu”. Představa Hořejšího, že bude jeho skupina Psohlavců hrát ve Svazu důležitou úlohu, se ukázala jako lichá, poměrně brzy splynula se Svojsíkovými Junáky v jeden celek a původní idea se tak zachovala pouze u Seifertových woodcrafterů.
Oženil se s Marii Hamerskou a měli spolu tři děti, Marii, Jana a Dagmar. Po zbytek života byl činný v praktické i teoretické lidové výchově, kromě pedagogiky se věnoval spisovatelské a překladatelské práci. Vědecky byl činný v biologii, filozofii, v pedagogice, v lidové výchově a v reformě školství. Od roku 1937 řídil časopis Osvětová služba.