1928 Sloučení ligy
Liga československých woodcrafterů LČSW
Picture from p. 92 1. Razítko LČSW, 1929. ~z~ DR
Picture from p. 92 2. Průkaz člena LČSW, 1931. ~z~ DR
Picture from p. 92 3. Replika woodcrafterské kotuly Karla Langera - Juraje z roku 1929, 2020. ~a~ ZPN, ~z~ TJ
Picture from p. 92 4. Obálka časopisu Vatra roč. VI, č. 2/1928–29. ~z~ AW
Picture from p. 92 5. První společný sněm sloučených lig na Samechově, 20. 5. 1929. ~z~ AW
Picture from p. 93 6. Manoki a Woowotanna na Waldenu, 1929. ~z~ AW
Picture from p. 93 7. Zleva: Quido, Wajikani, Woowotanna, Owatuna na Waldenu, 1929. ~z~ AW
Picture from p. 93 8. Tatranské pleso, 1929. {{{3}}}
Picture from p. 93 9. Před Sněmem LČSW na Samechově, 19. 5. 1929. ~z~ AW
Picture from p. 93 10. Sněm kmene Ohně z Husovic na „Sahaře“, 1. 5. 1929. ~z~ RD
Na mimořádném sněmu 21.10.1928 se ve Studentském domově v Praze setkávají zástupci LLM a LPV-ML. Je rozhodnuto o sloučení obou woodcrafterských organizací v jednu – LČSW. Náčelníkem nové organizace je zvolen Miloš Seifert - Woowotanna a starostou Ferdinand Krch - Fedor. Oficiálním časopisem je stále Vatra a zpravodajem Hlasatel. Do činnosti začínají kromě domácích vlivů z Valašska či Slovenska pronikat také výrazněji prvky amerického woodcraftu – šerpa, roucho, indiánská kultura a podobně.
Walden na Slovensku
Picture from p. 94 1. Kresba srubu Walden, 1934. ~a~ FIC, ~z~ SI
Picture from p. 94 2. Tatranští bačové, 1931. ~a~ FIC, ~z~ SI
Picture from p. 94 3. Oběd u srubu na Waldenu, 1931. ~a~ FIC, ~z~ SI
Picture from p. 94 4. Rozcvička na Waldenu, 1937. ~a~ FIC ~z~ SI
Picture from p. 95 5. Kmen Ojibway na Waldenu, 1949. ~z~ RP
Picture from p. 95 6. Sněmoviště na Waldenu, 1931. ~a~ FIC, ~z~ SI
Picture from p. 95 7. Posvátná Rysí skála, 1930. ~z~ PM
Picture from p. 95 8. Ojibwayci vyráží na potulku, 1949. ~z~ RP
Picture from p. 95 9. Náčelnictvo LČSW pod totemem, 1931. ~a~ FIC, ~z~ SI
Picture from p. 95 10. Srub Walden, 1927. ~z~ AW
Nový kmen ZLČ z Radvaně u Bánské Bystrice nalezl roku 1922 u průzračné říčky Belé nedaleko obce Liptovský Ján krásné místo, které lemují vrchy Smrekovica, Poludnica a Javorovica. Zde se konal pod vedením Miloše Seiferta - Woowotanny první ligový tábor společný pro woodcraftery ze sedmi kmenů z Československa. Na jaře 1927 zde Woowotanna s Jurajem přespávají ve starém srubu, který nakonec Seifert zakoupí pro tábory své Ligy pro výchovu přírodou – Moudrost lesa a nazývá jej Walden. Od léta 1927 zde jsou poté pravidelně letní tábory až do války (poslední roku 1938). V roce 1944 německé minomety srub rozstřílí, ale přesto se tady od roku 1947 opět konají woodcrafterské tábory kmene Ojibway Bratislava.
Táborníci zde tíhnou k původnímu americkému woodcraftu podle E.T.Setona a sami se hrdě nazývají „Waldenskou školou“. Táboří převážně v týpí a krojem je jim indiánský oděv. Místem posvátných obřadů je nedaleká Woowotannou vysvěcená Rysí skála, kde desítky příznivců lesní moudrosti tráví noc bdění neboli vigílie.
Samechov
Picture from p. 96 1. Kresba tábořiště na Samechově, 1929. ~a~ JD, ~z~ RD
Picture from p. 96 2. Segwun s Atahualpou při noční lukostřelbě, 1932. ~z~ AW
Picture from p. 96 3. Zoolog Standa Vohanka - Hiawatha učí mládež poznávat přírodu. Vedle s brýlemi Ekedan, zcela vpravo Sůča, 1930. ~z~ AW
Picture from p. 97 4. Dívky táborového ohně s Šipkou při rozcvičce, 1927. ~z~ AW
Picture from p. 97 5. Atahualpa s rodinou a přáteli z Milíčova domu před svojí chalupou na Samechově, 1951. ~z~ RT
Picture from p. 97 6. Samechovští táborníci 1932 – zleva: Minehaha, Segwun, Woowotanna, Buk, Atahualpa, Zdeňka Hlubíková a Šipka. ~z~ AW
Picture from p. 97 7. Pohled na tábořiště od potoka, 1929. ~z~ RD
Historie woodcrafterského tábořiště Samechov v údolí Vodslivského potoka začíná na jaře roku 1925, kdy toto místo vybírá pro letní táboření svého kmene Prager Neupfadfinder jeho náčelník Emil Vogl - Wučiček.
Od roku 1926 zde začíná dlouhá éra táborů kmene Stříbrné luny, pod vedením Karla Bukovanského - Buka. Společně se svým bratrem Severinem Bukovanským - Sůčou a manželkou Antonií Bukovanskou - Šipkou, zde pořádali tábory pro chlapce i děvčata až do války. Roku 1926 zde ještě tábořil jenom Bukův kmen Stříbrné Luny, ale postupně si tábořiště získává oblibu i dalších kmenů a v roce 1927 se zde koná první čotokva (chautauque) pro náčelníky a ligový tábor, pod vedením Jaroslava Šimsy - Sůvy. Ve dnech 18.–20. května 1929 se na Samechově konal Velký sněm LČSW. O prázdninách roku 1929 se na Samechově sešlo hned několik desítek woodcrafterů z celé republiky.
Rok 1930 byl pro Samechovskou louku i pražské woodcraftery zlomový – majitel louky se rozhodl, že ji prodá. A Miloslav Vavrda - Minehaha, který chtěl louku zachovat pro účely táboření LČSW, rozjel akci, při níž počítal s tím, že se na koupi složí členové Ligy. Ovšem poté, co se k tomu vyjádřili negativně členové ligy ze Slovenska a jižní Moravy, byli okolnostmi dotlačen k tomu, aby do toho vložil své vlastní finance. Aby se mu alespoň část peněz vrátila, založil Sdružení samechovských táborníků – kde byli mimo jiné členy manželé Bukovanští, Vorel a další – kterým dal možnost si část původní louky odkoupit, čímž časem došlo k rozparcelování původní louky.
Chatu na Samechově měli již před rokem 1925 manželé Markovi, se kterými měli woodcrafteři přátelské vztahy, na táboře 1936 dokonce paní Marková působila jako kuchařka.
Další chaty si postavili woodcrafteři: Jan Vorel - Orlík, pochopitelně Miloslav Vavrda - Minehaha a po návratu z koncentračního tábora i Emil Vogl - Wučiček, který se zde oddával skládání hudby, hře na loutnu a jistě i vzpomínkám na svou drahou Hildu, která se bohužel konce války nedočkala.
Není známo, zda se po válce ještě na Samechově konal nějaký stanový tábor, ale víme, že zde bylo mnoho ilegálních srazů woodcrafterů spojených se sněmovním ohněm. Roku 1980 zde byl jednohlasně Miloslav Vavrda - Minehaha jmenován čestným náčelníkem československých woodcrafterů.
LLM odkupuje roku 2019 pozemek a chatu Míly Vavrdy a manželé Laitovi lize věnují Wučičkův srub. V roce 2021 LLM uspořádala na Samechově jubilejní sněm obnovené organizace – kruh se uzavírá…
Kmen Stříbrné Luny
Picture from p. 98 1. Znak Kmene Stříbrné Luny, 1928. ~z~ PM
Picture from p. 98 2. Oběžník Stříbrné Luny, 1927. ~z~ RD
Picture from p. 98 3. Družina Severky s Arnoštem Lněnkou (zcela vpravo), 1924. ~z~ PM
Picture from p. 98 4. Obálka časopisu Svit č. 2/1928. ~z~ PM
Picture from p. 98 5. Kmen Stříbrné Luny v Prachovských skalách, 1928. ~z~ PM
Picture from p. 99 6. Členové Kmene Stříbrné Luny a Kmene Živěny odpočívají po práci na přípravě tábořiště na Samechově, 1928. ~z~ PM
Picture from p. 99 7. Soutěž v lukostřelbě na sněmu LLM u Osečku, 2. 5. 1926. ~z~ PM
Picture from p. 99 8. Hod oštěpem, 1928. ~z~ PM
Picture from p. 99 9. Obálka na celý ročník časopisu Svit, 1928. ~z~ PM
Picture from p. 99 10. Jula Kozmačuk nacvičuje s chlapci tanec s valaškami, Samechov 1929. ~z~ AW
Pražský kmen Stříbrné Luny založil roku 1922 Karel Bukovanský - Buk. V letech 1927–29 vydávali kmenový časopis Svit. V roce 1929 se zde píše, že kmen čítá 33 řádných členů: družina Severky – 7 mladších hochů – vede Sůča, družina Vlčích máků – 9 dívek, vede Antonie Bukovanská - Šipka, družina 12 starších hochů, pod vedením Atamana, rodina Chanteclérů – 2 hoši sourozenci, jejich rodiče – manželé Müllerovi.
Kmenová hymna:
Luna stoupá výš a výš tam nad lesy, tam nad hory, tam kde naši v údolí táboří, o táboří.
Totém sivý, totém náš, je luny zář, však ty ji znáš.
To je totém, totém náš.
Vstávej hochu, vstávej spíš, ať uvidíš tu lesní říš, když se noří v luny zář, její tvář je luny zář.
Kdo Stříbrné je luny syn, ten nečeká, až počne den
proto hoši chutě ven. Než bude bílý den.
Kmen Cedrů
Picture from p. 100 1. Kmen Cedrů stanuje na Podkarpatské Rusi, 1929. ~z~ AW
Picture from p. 100 2. Kronika se znakem kmene Cedrů, 1928. ~a~ KJ, ~z~ AW
Picture from p. 100 3. Táboření v „Zátoce slastí“ u Jaderského moře, 1929. ~a~ KJ, ~z~ AW
Picture from p. 100 4. Na Stohu, nejvyšší hoře poloniny Boržava, zleva: John, Biminiji, Franta, Ola, Vašek. 1929. ~z~ AW
Picture from p. 100 5. Přechod zasněžených Alp uprostřed léta, v popředí Biminiji. 1929. ~a~ KJ,~z~ AW
Picture from p. 100 6. Lyžníci v Tatrách – bratři Vyletové, 1930. ~a~ KJ, ~z~ AW
Kéž by skutečně kmen Cedrový byl jako cedry na Libanonu, tak pevný, semknutý, opravdový, hluboký a vážný… (z dopisu náčelníka LČSW Woowotanny, říjen 1928). Dvě znesvářené Ligy pod vedením náčelníků Jaroslava Šimsy - Sůvy a Miloše Seiferta - Woowotanny našly společnou řeč a spojily se v jednu velkou woodcrafterskou rodinu. Na podzim 1928 se na fakultách Univerzity Karlovy a dalších vysokých škol v Praze sešlo velké množství woodcrafterů z celého Československa. Jedna z čelných osobností plzeňského woodcraftu Jaroslav Vyleta - Biminiji iniciuje založení kmene, jehož členové byli studenti lékařství, přírodních věd, právníci, pedagogové, strojní i stavební inženýři. Všechno výrazné mladé osobnosti lesní moudrosti, ovlivněné středoškolským profesorem Seifertem během letních táborů na slovenském Waldenu pod Smrekovicou v letech 1927 a 1928. Náčelníkem kmene byl přírodovědec Ladislav Vlk, dalšími členy Karel Jaroš - John, „James“ Hrbek, Ola Vyleta, Marie Hofmannová, Pantaleon Sazama, Josefína Jirková, Bohuslav Fott, Jan Antoš, Antonín Slivoň - Bajadera, Ľudovít Klibáni - Wapiton, František Čada a Václav Čada a další.
Kmen se svou činností příliš nelišil od ostatních ligových kmenů – pořádal každý víkend výlety do přírody, především do blízkých brdských lesů, plnil woodcrafterské zkoušky – orlí pera, členové se věnovali rukodělným výrobkům, hudbě, malování či sportu.
Před několika lety věnovala dcera Karla Jaroše do Archivu LLM krásnou kroniku kmene Cedrů, kterou opatrovala rodina osmdesát let. Kronika je plná krásných fotografií a kreseb kronikáře Johna, který ji také sám ručně svázal.
Woodcrafterské časopisy
Picture from p. 101 1.–3. Obálky oficiálního časopisu Vatra, LLM 1923–1927. ~z~ AW
Picture from p. 101 4. Obálka časopisu Stopa Černého Vlka, Kmen Sov Praha. 1926. ~z~ AW
Picture from p. 101 5. Obálka časopisu Lom, Kmen Antares Benešov 1926. ~z~ AW
Picture from p. 101 6. Obálka časopisu Brázda, Kmen Táborité Praha 1924. ~z~ AW
Picture from p. 101 7. Obálka časopisu Perličky, Kmen Vlčí Máky Praha 1923. ~z~ PM
Picture from p. 101 8. Obálka časopisu Jiskra, Kmen Jiskra Řevnice 1930. ~z~ AW
Picture from p. 101 9. Obálka družinového časopisu Přítel přírody, Kmen Ranné svitanie Zvolen 1934. ~z~ AW
Picture from p. 101 10. Obálka časopisu Smršť, Kmen Děti Živěny Beroun 1925. ~z~ LA
Picture from p. 101 11. Obálka časopisu Rýč, Kmen Děti Živěny Beroun 1925. ~z~ LA
Picture from p. 101 12. Obálka časopisu Svítání, Kmen Táborité Praha 1923. ~z~ JB
Ve 20.–30. letech minulého století vydávala svůj časopis většina kmenů LLM. Na této stránce přinášíme ukázky některých z nich, na něž se dosud nenašel v knize prostor. Kmenových časopisů bylo samozřejmě mnohem více, ale jejich náklad byl velmi nízký, často se dosud nepodařilo dohledat ani jediný existující exemplář.
Karel Bukovanský - Buk, Miloslav Vavrda - Minehaha
Picture from p. 102 K. Bukovanský, 1928. ~a~ AW
Picture from p. 103 M. Vavrda, 1940. ~a~ AW
Picture from p. 103 Seifert a Vavrda v autě, 1935. ~z~ PM
Picture from p. 104 Táborový totem kmene Želvy Příbram, 1924. ~a~ PS, ~z~ AW
- Karel Bukovanský - Buk
- (* 25. srpna 1900, Praha – † 27. ledna 1976, Praha).
Založil spolu s Jaromírem Bělorem roku 1919 kmen Děti Ostražitosti (Praha), který vstoupil do Junácké Obce Psohlavců. V té době používal přezdívku Lumír. Později byl dlouholetým členem náčelnictva LLM s mnoha funkcemi.
Náčelník kmene Stříbrné Luny a jednoty Táboritů.
V době prvního náčelnického období Prokopa Koudely (1924–25) zastupoval LLM před úřady coby oficiální předseda LLM. Po rozchodu s LLM v roce 1932 (byl vyloučen Valovičem) byl dál aktivní mezi samechovskými woodcraftery a v Družstvu Walden.
V roce 1933 zajišťoval v rámci pražských Městských družin woodcrafterský program a pro dělnickou mládež pořádá tábor s názvem “S modrou oblohou” – tento projekt také předvedl Setonovi a jeho manželce při jejich návštěvě Československa roku 1936.
Jeho první manželkou se stala Antonie Konopásková (Šipka), která v kmeni Stříbrné Luny vedla družinu dívek.
Původně byl Buk zaměstnancem Československých drah, později si založil Fotografický ateliér, kde zaměstnával woodcraftery.
Po válce se stal lidovým soudcem. Svůj rozsáhlý archív předal Mílovi Vavrdovi a mnohé unikátní doklady o činnosti předválečných woodcrafterů v Československu se díky němu dochovaly do současnosti.
Karel Bukovanský - Buk psal do Vatry i Hlasatelů pod jmény Lumír, Hradecký, Buk, Starý Buk, Starý Písmák atp. Roku 1929 vydal almanach věnovaný “Památce July Kozmačuka”. V roce 1934 ročenku “S modrou oblohou“ věnovanou městským družinám a v roce 1937 studii “Stará a nová cesta Lesní moudrosti”. Buk také ve 30. letech na táborech hojně filmoval – bohužel se dosud nepodařilo objevit žádný videozáznam.
- Miloslav Vavrda - Minehaha
- (* 20. září 1902, Vildštejn u Chebu – † 13. října 1984, Praha).
Byl úředník, publicista, překladatel a především propagátor československého woodcrafterského hnutí. Šéfredaktor časopisů Slunovrat a Vatra. Byl také čestným členem anglické organizace woodcrafterů Řádu lesního rytířstva.
Dětství prožil s dvěma staršími bratry v Táboře, zhruba od deseti let žil v Praze. Spolu s dalšími kamarády byl členem kmene Seminolů, který vedl Géza Včelička (později známý trampský publicista). Nelíbilo se mu jednostranné zaměření oddílu na sport a vstupuje na podzim 1922 do nově vzniklé ZLČ, kde byl členem kmene Táboritů. Díky svým schopnostem se brzy stává členem náčelnictva LLM v mnoha funkcích – jednatel, zahraniční zpravodaj, místonáčelník atd. Předválečná LLM měla ve svém středu mnoho levicových vůdců, ke kterým patřil i Míla Vavrda, ale přesto v době pokusu o politický převrat v LLM, roku 1926 skupinou okolo Prokopa Koudely a Josefa Fischera, stál neochvějně na straně apolitické LLM. Založil kmen Bílého Slunovratu, který byl na počátku 30. let největším střediskem Lesní moudrosti v Praze.
Pro nesouhlas s ideologií náčelnictva LČSW, vedeným Viliamem Valovičem, byl roku 1932 vyloučen z LČW. Spolu s ním, na protest proti tomuto jednání, vystoupili z LČW desítky největších osobností a založili Družstvo Walden, které je neoficiální další woodcrafterskou organizací. Roku 1936 byl hlavním iniciátorem návštěvy E.T.Setona a jeho manželky Julie v Československu. Bylo anulováno jeho vyloučení z LČW a samotný Seton mu vyslovil veřejně své uznání za jeho práci. V té době byl Vavrda již ženatý se svou dlouholetou přítelkyní a woodcrafterkou Miluší Kudělkovou. Společně s Přemyslem Pittrem byl nejbližším přítelem zakladatele československého woodcraftu prof. Miloše Seiferta. V době heydrichiády, kdy jen za schvalování atentátu bylo popraveno tisíce Čechů, skrýval Míla ve svém malém domku na Praze-Spořilově ilegálního pracovníka odboje, úporně hledaného gestapem.
V obnovené LČSW byl Míla posledním náčelníkem před zrušením Ligy po komunistickém puči v roce 1948. Po celou dobu totalitní komunistické diktatury se nepřestal Míla zajímat o dění v různých skupinách mládeže, které pracovaly ilegálně v duchu Lesní moudrosti. Jeho významným činem byt překlad Setonovy knihy „Cesta životem a přírodou“. Kniha vyšla v roce 1977 v nakladatelství Orbis. V červnu 1980 se na Samechově konal ilegální sněm bývalých členů Ligy lesní moudrosti, kde byla oceněna celoživotní práce Míly Vavrdy v duchu lesní moudrosti a byl jmenován jejím čestným náčelníkem. Ve svém osobním archivu shromažďoval Míla Vavrda písemný materiál s tematikou lesní moudrosti, a to nejen z konce první republiky, ale i za nacistů a za komunistické diktatury. Se souhlasem rodiny byl roku 1992 archiv předán do Národního pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze, kde je přístupný badatelům v oblasti výchovy mládeže.
