1930 Coming Of Age
Wpływowa Słowacja
Picture from p. 106 1. A little warrior with a headdress, 1937. ~z~ AW
Picture from p. 106 2. Chief Wapiton admitting a young warrior, Walden 1937. ~z~ AW
Picture from p. 106 3. A cover of the magazine Brezový háj ("Birch Wood"), Ranné svitanie 1929. ~z~ PM
Picture from p. 106 4. The tribe Ranné svitanie ("Morning Twilight") at Rysí skála, Walden 1937. ~z~ AW
Picture from p. 106 5. Eagle Feathers Council's stamp, 1936. ~z~ AW
Picture from p. 107 6. A page from Ranné svitanie's chronicle, 1937. ~z~ PM
Picture from p. 107 7. Monoki and Očko burning out a hollow log for a drum, Walden 1931. ~z~ SI
Picture from p. 107 8. The beginnings of indiancraft in LLM, Wahpeton and Ranné svitanie at Walden in 1937. Mahykan is holding the shield. ~z~ AW
Picture from p. 107 9.–10. Covers of the magazine Hlasateľ, 1935–1938. ~z~ AW
Picture from p. 107 11. Dancing at Walden, 1937. ~z~ SI
Picture from p. 107 12. Skiers in front of the hut, Walden 1938. ~z~ AW
In the early 1930s, the center of LČSW gradually shifted to Slovakia where a new generation of woodcrafters was raised by the so-called Walden School. The campsite under the Kriváň peak was gaining significane especially thanks to the Chief Viliam Valovič – Manoki, but also thanks to the yearly visits by the largest tribe of Ranné svitanie from the town of Zvolen. Little by little, the chiefs in Slovakia took over all the important positions in LČSW and largely determined the ideological orientation of the entire organization. They took on the path of American woodcraft the priorities of which lie in getting to know the culture of North American Indians. Anyone who disagreed with them either left the organization voluntarily or was expelled. Understandably, this approach weakened the organization substantially, and even Seton's visit in 1936 unfortunately did not improve the situation. Only with the onset of war did things change significantly.
The tribe Bílý Slunovrat ("White Solstice")
Picture from p. 108 1. A header of the magazine Slunovrat ("Solstice") with the tribe emblem, 1932. ~z~ AW
Picture from p. 108 2. The tribe Bílý Slunovrat with Segwun, Samechov 1932. ~z~ RT
Picture from p. 108 3. The campfire girls, Samechov 1932. ~z~ RT
Picture from p. 108 4. A cover of the magazine Slunovrat II. roč., č. 1/1932–33. ~z~ AW
Picture from p. 108 5. The Slunovrat magazine printing block, 1932. ~z~ LA
Picture from p. 109 6. The camp roll of the tribe Bílý Slunovrat č. 3/ 1933–34. ~z~ AW
Picture from p. 109 7. The camp Přátelství ("Friendship") in Nový Hrozenkov, 1933. ~z~ AW
Picture from p. 109 8. An invitation to a meeting for the public, 1932. ~z~ AW
Picture from p. 109 9. The section Rysové ("Lynxes") in the valley Prokopské údolí, 28.10.1931. From the left: Kamil Ritzinger, Jan Niebauer - Wo, Vojta Řežábek, Karel Bukovanský - Buk, Josef Žáček - Racek, X, Josef Svoboda - Adyk. ~z~ PM
Picture from p. 109 10. An invitation to a celebration of Bílý Slunovrat, 1932. ~a~ BK, ~z~ DK
Picture from p. 109 11. A cover of the magazine Slunovrat roč. I, č. 2/1931. ~z~ AW
Kmen Bílého Slunovratu, the woodcrafter "Tribe of White Solstice", was founded and led by Miloslav Vavrda – Minehaha in Prague during the 1930s. The tribe was founded in the clubhouse of the tribe Živěna in Prague on December 18, 1930, and was named Kmen Slunovratu ("Tribe of Solstice"). It was a merger of the Prague-based tribes that had been falling apart: Stříbrná Luna ("Silver Lune", sections Rysi and Severka) and a girls' tribe Radostné Mládí ("Joyful Youth", section Vlčí Máky). Kmenovým ohnivcem je Antonie Bukovanská - Šipka, písmákem br. Josef Svoboda - Adyk a hospodářem br. Josef Žáček - Racek.
Vydávali od února 1931 do konce roku 1936 časopis Slunovrat a zpravodaj Svitek březové kůry.
Družstvo Walden
Picture from p. 110 1. Hlavička úřední dopisnice Družstva Walden, 1933. ~z~ AW
Picture from p. 110 2. Pohlednice s motivem „Ujmiska“, 1933. ~a~ KL, ~z~ AW
Picture from p. 110 3. Pohlednice s motivem táborů na Novém Hrozenkově, 1933. ~a~ BK, ~z~ AW
Picture from p. 110 4. Reklamní pohlednice s chatami Družstva Walden, 1933. ~z~ AW
Picture from p. 110 5. Podílnici Družstva Walden při kolaudaci chat, 1933. Zleva: paní Teichmanová, Mirek Teichman - Cvrček, Vojta Trnka - Beejeegash, Jaroslav Hofman - Dreng, Matěj Teichman, Miluše Vavrdová, Antonín Hübner - Balú. Dole: Soňa Retková, nad ní Tonča Bukovanská - Šipka, X, X, X, Alenka Kudělková, Anička Holická, X. ~z~ AW
Picture from p. 111 6.–7. Tábor Probuzení na Novém Hrozenkově, 1933. ~z~ AW
Picture from p. 111 8. Reklamní plakát s motivem chaty Walden, 1933. ~a~ KL, ~z~ LA
Picture from p. 111 9. Reklamní leták na sportovní vyžití v Javorníkách, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 111 10. Náčelníci tábora v Novém Hrozenkově, 1933. Zleva: Atahualpa, Segwun. ~z~ AW
Picture from p. 111 11. Rodiny Atahualpy, Segwuna a Balúa s vlajkou Družstva Walden, 1936. ~z~ AW
Walden, družstvo pro zřizování letních zotavoven s tábořištěm a dvěma chatami v Novém Hrozenkově. Družstvo fungovalo od roku 1933, kdy je postavena chata Walden na Ujmisku. V létě slouží stejnému účelu jako její starší sestra na Slovensku – jako zázemí pro woodcraftery, kteří zde táboří. Letní tábory „Probuzení“ se zde uskuteční pouze v letech 1933 a 1934, jinak je upřednostněn Samechov. Chaty Walden a Weekend (postavena o rok později) slouží celoročně i s přilehlým pozemkem jako rekreační středisko pro širokou veřejnost až do roku 1957. Družstvo je vlastníkem v letech 1933–1944, poté ji 5. září 1944 prodá jednomu ze zakladatelů Jaroslavu Retkovi, se závazkem ve smlouvě vůči družstvu do roku 1974. Již o rok později je však Retka pouhým správcem rekreačního střediska, které spadne pod národní správu. Naštěstí se Družstvu podaří, že národní správkyní je určena Antonie Bukovanská – Šipka a rodina Retkova zde může nadále hospodařit bez větších problémů do roku 1953, kdy je Družstvo Walden úředně zrušeno. Roku 1957 je Retka nucen k prodeji, a když se brání závazky vůči přátelům, je obviněn z nepovoleného soukromého podnikání a zatčen. Podlomené zdraví si vybere svou daň a již o rok později Jaroslav Retka – Segwun umírá ve věku 52 let.
Chaty později získávají Filmové ateliéry Zlín a po roce 1990 jsou v soukromém vlastnictví.
Camp Allen
Picture from p. 112 1. Hlavička úřední dopisnice s logem Campu Allen, 1935. ~z~ PM
Picture from p. 112 2. Dopisní papír s hlavičkou a motivy činnosti Campu Allen, 1930. ~z~ PM
Picture from p. 112 3.–5. Reklamní pohlednice Campu Allen, 1935. ~z~ JB
Sochař Karel V. Čejka a jeho manželka Dobroslava Čejková založili v roce 1929 stálý mezinárodní tábor Camp Allen pro mládež na břehu řeky Želivky u Zruče nad Sázavou. Název i idea tábora je inspirována stejnojmenným campem v Texasu. Na jednom z dochovaných reklamních pohledů můžeme číst text:
Vlastní rozsáhlé pozemky v zalesněném údolí na břehu řeky Želivky. Poskytují příležitost k prostému činnému životu v přírodě, kde jest zdůrazňován čistý charakter, péče o zdraví a soběstačnost. Jsou školou vůdcovství. Táborníci žijí zde ve společnosti zdravých druhů a družek pod vedením, dobrých rádců. Učí se milovati přírodu, upevní si charakter a zdraví, naučí se samostatnosti, spolupráci, ohledům k druhému, rozhodnosti a pomáhali bližním. Program jest pečlivě plánován za součinnosti všech.
Manželé Čejkovi udržují přátelství s woodcraftery „Pražské školy“ okolo Míly Vavrdy a Samechovských táborníků. Při obnovování LLM v roce 1968 se setkání Přípravného výboru zúčastní také Slávka Čejková.
Kmen Ohně Husovice
Picture from p. 113 1. Tábor kmene pod Templštýnem, 1930. ~z~ RD
Picture from p. 113 2. Kmen Ohně v době zrodu s Rudolfem Kychlerem, 1920. ~z~ RD
Picture from p. 113 3. Kmen Ohně u Kostelíka, 1922. ~z~ RD
Picture from p. 113 4. Obálka kmenového časopisu Oheň III. roč., č. 6/1926. ~z~ RD
Kmen Ohně Husovice byl založen Rudolfem Kychlerem - Jánošíkem roku 1920 jako oddíl Skautů socialistů. O dva roky později vstoupí do Ligy, kde kmen funguje až do války pod vedením Jaroslava Douši - Mauglího. Po válce roku 1946 kmen obnovil bývalý člen Lesan spolu s mladými vysokoškoláky z Brna.
Kmen Radosti Brno
Picture from p. 114 1. Obálka časopisu Totem č. 2/1931. ~z~ PM
Picture from p. 114 2. Hakadah pod totemem na Waldenu, 1931. ~z~ DR
Picture from p. 114 3. Lída Hrazdilová - Duška, 1936. ~z~ RV
Picture from p. 114 4. Jasan a Sylva, 1932. ~z~ DR
Picture from p. 114 5. Kmen Radosti Brno, 1931, zleva: Josef Dvořáček - Bor, Karel Polák - Bouček, Gustav Peša - Smrk, Zdeněk Švanhal - Chróstek, Karel Ceyp - Modřín, Ladislav Kolář - Jasan, dole: Jarka Švanhalová - Didiask a Vladyka Švanhalová - Hakadah. ~z~ DR
Picture from p. 114 6. Chróstek na Waldenu, 1931. ~z~ SI
Kmen Radosti Brno byl založen ve 20. letech a zanikl v roce 1939, vydával časopis Totem.
Kmen Slunce Teplice
Picture from p. 115 1. Tábor na Novém Hrozenkově, 1933. ~z~ AW
Picture from p. 115 2.–3. Kmen Slunce táboří ve Flájském hvozdu, 1933. ~z~ PM
Picture from p. 115 4. Beejeegash coby táborový léčitel na Ujmisku se Segwunem a Karlem Kapicou, 1933. ~z~ AW
Picture from p. 115 5. Registrace kmene Slunce do LČSW za rok 1932. ~z~ PM
V roce 1926 založil učitel Vojtěch Trnka - Šíp v Teplicích-Šanově woodcrafterský kmen Slunce. Šíp má přímou vazbu na Miloše Seiferta a Mílu Vavrdu a ve 30. letech táboří na Novém Hrozenkově. Kmen funguje až do záboru Sudet v roce 1938.
Městské družiny v Praze
Picture from p. 116 1.–2. Z táboření Městských družin v Klukovicích, 1933. ~z~ SI
Picture from p. 116 3. Chlapci na voru. ~z~ AW
Picture from p. 116 4. Obálka almanachu Karla Bukovanského S modrou oblohou…., 1933. ~z~ JB
Picture from p. 116 5. Obálka časopisu Družina, 1935. ~z~ SI
Ojedinělý pokus Karla Bukovanského - Buka uplatnit woodcrafterský program mezi dětmi v masovém měřítku mimo woodcrafterskou organizaci. Po jedné z veřejných besed pražských kmenů Slunovratu a Živěny v roce 1932 se na Buka obrátili zástupci Družin pro školní mládež hl. m. Prahy (které zahrnovaly na 70 organizovaných družin přibližně po 40 dětech), aby jim pomohl zavést novou programovou náplň, zaměřenou na rekreaci, život v přírodě a rukodělnou činnost. Nabízelo se ideální uplatnění pro lesní moudrost, čehož Buk po nuceném rozchodu s Ligou v roce 1932 využil a plně se této činnosti věnoval. Přestože nešlo o „čistý woodcraft“ podle Svitku březové kůry, povedlo se během 30. let nabídnout smysluplný městský i táborový program tisícům pražských děti, což 23.12.1936 E. T. Seton při své návštěvě a sněmu u městských družin také náležitě ocenil.
Seton v Praze
Picture from p. 117 1. Na návštěvě u Městských družin Prahy XII. Zleva: Seifert, First, E.T.Seton, Julia Seton, Velinský, Kellerová, 23.12.1936. ~z~ AW
Picture from p. 117 2. Portrétní fotografie Setona s podpisem, 1936. ~z~ AW
Picture from p. 117 3. Seton s manželkou, vpravo Ctirad Švehla - Bobr na výstavce woodcrafterských výrobků a oděvních součástí, 1936. ~z~ AW
Picture from p. 117 4. Nálepky s portrétem Setona, 1935. ~z~ AW.
Picture from p. 117 5. Loučení před odjezdem do Německa, zleva: Jaromír Wolf - Vlk, Jan Niebauer - Wo, E.T.Seton - Black Wolf, Arpád Jávor - Sagaweesi, Viliam Valovič - Manoki, 26. 12. 1936. ~z~ AW
Díky aktivitě Miloslava Vavrdy a Jaroslava Šimsy se podařilo zařídit ve dnech 20.–26.12. 1936 návštěvu Ernesta a Julie Setonových v Československu. Tato akce byla nezapomenutelná pro všechny, kdo se jí mohli zúčastnit, včetně manželů Setonových.
Jugoslovanska Gozdovniška Liga (JGL)
Picture from p. 118 1. Znak JGL. ~z~ AW
Picture from p. 118 2.–4. Obálky příruček a časopisu slovinských woodcrafterů. ~z~ AW
Picture from p. 118 5. Tábor ZST ve Vratech, zleva: Črtomir Zorec, Vilko Vezjak a Hinko Pajer, 1926. ~z~ AW
Picture from p. 119 6. Tábor ZST (uprostřed Hinko Pajer), Kamniška Bistrica 1925. ~z~ AW
Picture from p. 119 7. Tábor v Martuljeku, 1929. ~z~ AW
Picture from p. 119 8. Tábor JGL u Martuljeku, 1935. ~z~ AW
Picture from p. 119 9. Obálka časopisu JGL, 1937. ~z~ AW
Picture from p. 119 10. Woodcrafteři alpinisti, zleva: Dušan Vodeb a Miran Cizelj, 1937. ~z~ AW
Picture from p. 119 11. Linoryt Črtomira Zorce. ~z~ AW
Nejpočetnější woodcrafterskou organizaci v Evropě založil Hinko Pajer - Rdeči volk roku 1925 pod názvem Zvez slovenskih tabornikov (ZST) v Lublani. Mnoho členů náčelnictva studovalo v Československu, kde získávali zkušenosti na táborech LLM. V roce 1929 se organizace přejmenovala na JGL. Slovinci vydali časopisy Ogenj a Plamen, překlad Setonova románu Rolf gozdovnik (Sled, 1937) a cyklostylem také příručku Steza orlovich peres. Roku 1951 skauti a woodcrafteři obnovili organizaci pod názvem Združenije tabornikov Slovenije, která funguje dodnes a roku 1994 byla přijata do mezinárodní skautské organizace WOSM.
Viliam Valovič - Manoki, Julia Moses Seton - Woniya
Picture from p. 120 V. Valovič, 1946. ~z~ AW
Picture from p. 120 Na Waldenu 1928, nahoře zleva: Manoki, Owatuna, dole zleva: Biminiji, Quido. ~z~ AW
Picture from p. 121 Julia Seton. ~z~ WI
Picture from p. 121 Rodina Setonových, 1938. ~z~ FK
Picture from p. 122 Akvarel Táboření na Královské, červenec 1942. ~a~ JW, ~z~ AW
- MUDr. Viliam Valovič - Manoki
- (* 23. února 1908, Hatvan, Maďarsko – † 12. listopadu 1981).
Psán též William Valovitch, měl sedm sourozenců. Vystudoval univerzitu v Bratislavě, promován lékařem 2.5.1936.
Roku 1926 se společně s Felixem Dvořákem a Vojtěchem Palkovským seznámili se Seifertovou knihou „Přírodou a životem k čistému lidství“. Kontaktovali autora a stali se členy Ligy pro výchovu přírodou – Moudrost lesa, jako kmen „Deti Slnka“ Bratislava (později Ojibway). Roku 1927 tábořili se Seifertem na Waldenu v Nízkých Tatrách, zájem o woodcraft se u nich prohlubuje a zůstává celoživotní.
V roce 1931 se Manoki stává náčelníkem Ligy československých woodcrafterů a je jím až do rozdělení republiky roku 1938. Přestože se mu podařilo představit woodcraft v původní a čistě americké podobě, zároveň vytvořil organizaci společensky naprosto bezvýznamnou a izolovanou.
Podle vlastních slov roku 1938 v Bratislavě spálil celý historický archív LČSW (1913–1938), který obsahoval i nenahraditelné materiály od Seiferta z dob počátků woodcraftu na našem území. Od r. 1943 byl zapojen v partyzánském odboji proti okupantům. Za válečné hrdinství a boj proti okupantům obdržel vysoké státní vyznamenání.
V letech 1945–47 byl náčelníkem obnovené LČSW, roku 1947–51 starostou. Roku 1947 obdržel Řád Svantovítova Kohouta. V roce 1978 ocenění od prezidenta americké Ligy.
1949–52 zatčen za podvracení republiky. 1952–1976 pracoval jako lékař.
Viliam Valovič byl autorem mnoha samizdatových statí a brožurky o E. T. Setonovi a překladatel z angličtiny a němčiny. Při podepisování článků užíval zkratky viva villa.
- Julia Moses Seton - Woniya
- (* 15. května 1889, New York, USA – † 1. dubna 1975, Santa Fe, Nové Mexiko).
Vyrůstala v New Yorku, kde vystudovala pedagogiku a divadelní vědu. Po škole krátce učila v Harlemu, kde potkala svého prvního manžela Teda Butree, se kterým roku 1914 odcestovala na jih do Georgie, kde ale vážně onemocněla. Museli se vrátit zpět na severovýchod, kde se pak zotavovala u své tety v Port Chesteru. Tam začala vést skupinu místních děvčat, se kterou byla roku 1918 na přednášce, kde se prvně setkala se Setonem. Jeho charisma jí učarovalo a jeho vlivem transformovala svou skupinu děvčat na woodcrafterský kmen, který se zapojil do WLA. Seton se tou dobou zřejmě již delší dobu cítil osamělý a citově strádal. Grace, jeho první žena, byla společensky velmi aktivní a poté co odjela za oceán, se jeho pocit osamělosti ještě víc prohloubil. Nadšení Julie mu dodalo nový elán a vzájemné sympatie časem přerostly v důvěrný vztah, který narušoval pouze fakt, že měli oba své partnerské závazky. Paradoxně s tím mělo větší problém jejich prudérní okolí, než partneři. Grace nechtěla vyvolat skandál, který by poškodil slibně se rozvíjející woodcrafterské hnutí a Ted Butree miloval Julii natolik, že ji později následoval i do Seton Village. Poté, co se jejich vztah dostal na veřejnost, se rozhodli odejít na západ. Roku 1927 podnikli expedici do Nového Mexika, kde hledali vhodné pozemky pro nové centrum The Woodcraft League, aby zde mohli začít nový život. Situaci jim ale zkomplikovala hospodářská krize roku 1929. Peníze ztrácely rychle na hodnotě a existenční starosti vedly k tomu, že zájem o studium na jejich Indian College byl minimální. Situace se zlepšila až roku 1934, kdy mohli oba konečně vyřešit své osobní závazky a nadále se věnovat již pouze svému osobnímu životu. V roce 1936 společně s E. T. Setonem navštívili Československo. Manželé adoptovali děvčátko Beulah, které říkali Dee.
Julia sepsala několik naučných knih o kultuře amerických indiánů a knihu vzpomínek na Setona „U tisíce táborových ohňů“.