1945 Opětovný rozmach
Liga československých woodcrafterů (LČSW)
Picture from p. 136 1. Titulka z kroniky kmene Delawarů, 1945. ~z~ JS
Picture from p. 136 2. Poválečné táboření na Stvořidlech. ~z~ PM
Picture from p. 136 3. První poválečný dopis E. T. Setona - Černého Vlka do Československa, 23. 11. 1945. ~z~ AW
Picture from p. 136 4. Velký tábor LČSW vedl na Stvořidlech Wapiton (stojí vlevo za manželkou), 1946. ~z~ RP
Picture from p. 137 5. Obálka Inkovy příručky Stezka, 1946. ~a~ FIC, ~z~ AW
Picture from p. 137 6. Obálka nového vydání Svitku, 1948. ~z~ AW
Picture from p. 137 7. Obálka prvního poválečného Hlasatele, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 137 8. Jason a Tarka, bojovníci z pražských barikád. 1945. ~z~ JP
Picture from p. 137 9. Sylva a Ještěrka zkrášlují vojenskou pevnost, 1945. ~z~ DR
Picture from p. 137 10. Nový diplom na „perličku“, 1946. ~z~ AW
Picture from p. 137 11. Nový dekret na orlí pera nakreslil Katug, 1944. ~a~ VS, ~z~ AW
Žádost o obnovení činnosti Ligy byla podána na příslušné úřady již 22. května 1945. K oficiálními povolení však došlo až o rok později – 18. 6. 1946, prostřednictvím výnosu MV. Spolek LČSW, se sídlem v Praze, od toho dne fungoval až do 4. 1. 1951, kdy byl úředně rozpuštěn. LČSW během těchto několika let existence měl zaregistrovaných 20 kmenů a počet jeho členů nikdy nepřesáhl 500. Přesto byla jeho činnost velmi radostná a plná nadšení, jak ostatně dokládají následující fotografie.
Pražské kmeny
Picture from p. 138 1. Černí Havrani na výpravě, 1950. ~z~ JK
Picture from p. 138 2. Obálka časopisu Liška 2/1946. ~z~ AW
Picture from p. 138 3. Táboření na Štiříně, 1945. ~z~ SI
Picture from p. 138 4. Kmen Černých Havranů na Hřmící řece, 1951. ~z~ JK
Picture from p. 138 5. Kronika Černých Havranů, 1949. ~z~ LA
Picture from p. 138 6. Sisseton na vandru, 1948 ~z~ AW
Picture from p. 139 7.–8. Z činnosti Kmene Šelem, 1947. ~z~ AW
Picture from p. 139 9. Kmen pražských woodcrafterů na Klínových boudách, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 139 10. Kmen Wahpekute, s mapou Medvěd. ~z~ AW
Picture from p. 139 11.–12. Publikace z produkce kmene Sisseton, 1949. ~z~ AW
Se šesti aktivními kmeny se stala Praha opět největším woodcrafterským centrem LČSW. Kmen pražských woodcrafterů doháněl studia na nově otevřených vysokých školách, ale zároveň jeho členové pomáhali jako náčelníci, ohnivci či patroni dětských kmenů. Liščí kmen vedl krátce Ink, později jej opět převzal Kim, který později založí kmen Černého Vlka. Kmen Sisseton vedl Pirát (Mahykan), kmen Wahpekute bratr Tarka, kmen Šelem vedl Jezevec a v čele kmene Černých Havranů stál Had.
Literárně nejagilnější byl Liščí kmen, který vydal okolo dvaceti publikací a časopis Liška. Kmen Sisseton vydal tři příručky.
Brněnské kmeny
Picture from p. 140 1. Akvarel Kmene Přírody pro kroniku LČSW. ~z~ AW
Picture from p. 140 2. Rod mladších Kmene Ohně v Pouzdřanské stepi, 1951. ~z~ JC
Picture from p. 140 3.–4. Kmen Přírody vyráží tábořit k rybníku Demák, 1947. ~z~ DR
Picture from p. 140 5. Obálka časopisu Za hlasem tam-tamu 9–10/1946 {{{3}}}
Picture from p. 140 6. Sylvina průkazka LČSW, 1948. ~z~ DR
Picture from p. 141 7. Sedící Býk, kresba kombinovanou technikou z kroniky Kmene Ohně od Rysa, 1947. ~a~ JC, ~z~ JC
Picture from p. 141 8. Táborová kuchyně u Holenského rybníka, Kmen Ohně 1950. ~z~ JC
Picture from p. 141 9. Kmen Ohně sněmuje na Lipovém vrchu, 1950. {{{3}}}
Picture from p. 141 10. Bedřich Homola - Osamělý Bobr jede na přepad skautského tábora, Zelený potok v Jeseníkách 1949. ~z~ AW
Picture from p. 141 11. Dívčí kmen Jiřičky na Waldenu, 1948. ~z~ RP
Poválečné Brněnsko se mohlo pochlubit hned čtyřmi woodcrafterskými kmeny (Kmen Ohně, Kmen Přírody, kmen Děti divočiny a kmen Jiřičky).
Slovenské kmeny
Picture from p. 142 1. Pastel Migisiho z kroniky kmene Ojibwayů, 1947. ~a~ JPM ~z~ RP
Picture from p. 142 2. PF 1947 kmene Venédov. ~z~ LA
Picture from p. 142 3. Ojibwayci na vandru, 1947. ~z~ RP
Picture from p. 142 4. Sněmoviště v Bielovodskej doline, 1947. ~z~ RP
Picture from p. 142 5. Ojibwayci lezou na vrch Roštún, 1947. ~z~ RP
Picture from p. 142 6. Zábava na louce Walden, který ožil opět po roce, 1948. ~z~ RP
Picture from p. 143 7. Obálka časopisu Karibú č. 2/194., ~z~ AW
Picture from p. 143 8. Obálka Migisiho knihy o táboření, 1955. ~z~ AW
Picture from p. 143 9. Obálka příručky o stopování kmene Venédov, 1946. ~z~ RP
Picture from p. 143 10. Ojibwayci na Waldenu, 1947. ~z~ RP
Picture from p. 143 11. Vandr po Bielych Karpatoch, 1950. ~z~ RP
Picture from p. 143 12. Obálka táborové kroniky, 1948. ~a~ JPM, ~z~ RP
Picture from p. 143 13. Registrace Detí hôr do LČSW, 1948. ~z~ AW
Činnost woodcrafterů na Slovensku byla po válce výrazně oslabena. Jedinou výjimkou byl početný kmen Ojibway z Bratislavy, který vedli Migisi s Lišákem. Kmen Venédov fungoval v Žilině a družina Deti hôr v Bánské Bystrici.
Ostatní kmeny LČSW
Picture from p. 144 1.–2. Razítko a znak kmene Omaha Plzeň, 1946. ~z~ AW
Picture from p. 144 3. Pastel z kroniky kmene Dakota Červený Kostelec, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 144 4. Sněm Delawarů z Chválenic na Bendojc louce, 1945. ~z~ JS
Picture from p. 144 5. Obálka časopisu Mohykán č. 3-4/1946. ~z~ AW
Picture from p. 144 6.–7. Letní tábor Dakotů Červený Kostelec, Podolánky 1946. ~z~ RV
Picture from p. 145 8.–9. Z činnosti kmene Hledači pravdy Tábor. ~z~ AW
Picture from p. 145 10.–12. Obálky woodcrafterských příruček z dílny Letícího Sokola, 1947. ~z~ LA
Picture from p. 145 13. Tábor LČSW na Zeleném potoce, vlevo Sojka ze Sissetonu, vpravo Veverčák – náčelník kmene Děti Divočiny Litvínov, 1949. ~z~ AW
Picture from p. 145 14. Emil Dlouhý - Malý Jestřáb z kmene Děti divočiny Litvínov. ~z~ MJ
Woodcrafterské kmeny samozřejmě nebyly pouze v Praze a Brně, ale po celé republice. Zde jsou fotografie z činnosti kmenů na Plzeňsku, v Červeném Kostelci, Táboře či Litvínově.
Akce zámky
Picture from p. 146 1. Šamanův linoryt „Akce zámky“, 1995. ~a~ LR, ~z~ AW
Picture from p. 146 2. Hry dětí před zámkem Štiřín, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 146 3. Obálka Pittrova elaborátu o Akci zámky, 1947. ~z~ AW
Picture from p. 146 4. Přemysl Pitter s nejmenšími dětmi u lékařského domu MUDr. Emila Vogla - Wučička, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 146 5. Pitter na zámku Lojovice, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 147 6. Almanach letního tábora woodcrafterů na Štiříně, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 147 7. Mládež z LČSW pod vedením Inka postavila svá týpí v parku u Štiřína, 1945. ~z~ SI
Picture from p. 147 8. Pittrova mládež před zámkem Štiřín, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 147 9. Děti na zámku Olešovice, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 147 10. Obálka Pittrovy knihy s woodcrafterskými romány, 2005. ~z~ AW
Picture from p. 147 11. Obálka Pittrova časopisu Sbratření, 5/1936. ~z~ AW
Přemysl Pitter se svými spolupracovníky z Milíčova domu a woodcraftery z Družstva Walden rozjel ihned po válce rozsáhlý projekt Akce zámky, který probíhal po dva roky. Pittrovi se podařilo získat do národní správy tři zámky po baronu Ringhofferovi (Štiřín, Kamenice, Olešovice) a zámeček Lojovice. Cílem projektu bylo pomoci dětem, které se vracely z koncentračních táborů a internačních táborů pro Němce.
Činnost byla zpočátku financována zejména z dědictví po zemřelém Miloši Seifertovi a také z finančních darů. Personál ozdravoven pracoval bezplatně.
Pro svoji výchovnou práci hojně čerpali z myšlenek E. T. Setona - Černého Vlka a jeho nejvěrnějšího žáka Miloše Seiferta - Woowotanny. Ve dnech 15.–28.7.1945 se dokonce na jednom ze zámků – Štiříně, pod vedením Františka Chudáčka - Inka, konal společný letní tábor mladších chlapců z Prahy (kmeny Wahpekute, Lišky, Šelmy), který přispěl k začlenění dětí z koncentračních táborů do světa, kde by se již nemusely trvale strachovat o svůj život.
Jaké dědictví nám zanechali? Nejlépe to vyjádřil Jan Niebauer - Wo ve své knížce „U hasnoucího ohníčku“: „Postavili nám ideál lidí, kteří celý život nezištně pracovali pro děti. Stali se vlastně ideálními hrdiny.“
Klínové boudy
Picture from p. 148 1. Klínové boudy, 1947. ~z~ JK
Picture from p. 148 2.–4. Kmen Šelem o velikonocích na Klínovkách, 1947. ~z~ JK
Picture from p. 148 5. Hukwim ve fraku s cylindrem připraven na tradiční silvestrovský závod masek, 31. 12. 1947. ~z~ AW
Picture from p. 148 6. Kmen pražských woodcrafterů na Klínovce. Zleva: Wakin, Ink, Katug a Hukwim, 1945. ~z~ AW
Již 2. října 1945 zajistil Jiří Novák - Mýval (Hukwim) pro Ligu chalupu ve Volském dole na Klínových boudách čp. 83. Do Krkonoš poté jezdili členové LČSW na mnohé srazy, kurzy a zimní táboření.
Poslední akcí LČSW na Klínových boudách byl zimní tábor ve dnech 25.12.1948 – 5.1.1949, krátce poté musel Mýval základnu odevzdat do Národní správy.
Poslední den na Klínové boudě:
Pátého dne Měsíce sněhu jsme odjížděli… Byli jsme nezvykle smutní, neboť jsme věděli, že se sem už nevrátíme – zároveň jsme však byli přesvědčeni, že si vytvoříme v kterékoliv jiné chatě, v kterýchkoliv jiných horách opět tak krásné a útulné prostředí, že úsloví „chaloupka nízká, šéf do ní tříská“ nezanikne…
Woodcraft Rangers (WR)
Picture from p. 149 1. Sněm Woodcraft Rangers, cca 1930. ~z~ WR
Picture from p. 149 2. Bojovníci se šerpami, 1936. ~z~ WR
Picture from p. 149 3. Seton a náčelnictvo Woodcraft Rangers, 1936. ~z~ WR
Picture from p. 149 4. Mládež WR s Waltem Disneyem, cca 1955. ~z~ WR
Picture from p. 149 5. Vedení Woodcraft Rangers, cca 1960. ~z~ WR
Vznik Western Rangers v Los Angeles inicioval kolem roku 1917 Harry C. James. Roku 1934 se přejmenovali na Woodcraft Rangers. V té době šlo o západní pobočku WLA, která pochopitelně přebírala i veškerou organizační strukturu a metodiku E. T. Setona.
Po smrti Černého Vlka v roce 1946 se stává Woodcraft Rangers nástupnickou organizací WLA. Bohužel během dalších desetiletí postupně Woodcraft Rangers opouští tradice a ideje woodcraftu.
Ladislav Vodák - Letící sokol, Přemysl Pitter
Picture from p. 150 L. Vodák, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 150 L. Vodák na Šumavě, 1946. ~z~ AW
Picture from p. 151 P. Pitter, 1945. ~z~ PM
Picture from p. 151 Pitter, Fierzová, 1963. ~z~ AW
Picture from p. 152 Akvarel Stoupání na horu s vloženým textem od Rysa, Kronika Kmene Ohně 1951. ~a~ JC, ~z~ JC
- Ladislav Vodák
- (*21. 7. 1921, Hartmanice – † 24. 9. 2001, Sušice)
Náčelník kmene Hledači pravdy z Tábora s přezdívkou Letící Sokol.
Po válce Vodák navázal kontakt se švagrem a sestrou Miloše Seiferta (rodina Pánkova), kteří jeho prostřednictvím obnovené LČSW věnovali do archivu mnoho Woowotannových unikátních materiálů (kroniky Dětí Živěny a Kmene Rudých jazyků, korespondenci, osobní šerpu, rukopisy atd.). Letící Sokol také nalezl místo na Šumavě, kde Seifert tábořil v letech 1917 a 1924–25.
Většinu života prožil na Šumavě, kde pracoval ve státní ochraně přírody. Byl členem skupiny Ochranářský průzkum Šumavy, společně s RNDr. Ing. Eliškou Novákovou, DrSc. a RNDr. Pavlem Trpákem, na základě jejichž práce byla v roce 1963 vyhlášena CHKO Šumava. V 80. letech se zasloužil o reintrodukci rysa ostrovida na Šumavě. V téže době intenzivně podporoval činnost woodcrafterů na šumavských táborech u Kepelského potoka. Zasadil se o přejmenování vrcholu Křemelné v roce 1990 na Mt. E. T. Seton.
- Přemysl Pitter
- (*21. června 1895, Praha-Smíchov – † 15. února 1976, Curych, Švýcarsko)
Český protestantsky orientovaný kazatel, spisovatel, publicista, radikální pacifista a sociální pracovník. Založil Milíčův dům na Žižkově (dnes Mateřská škola Milíčův dům). Byl dlouholetým osobním přítelem Miloše Seiferta, jednoho z přispěvatelů do časopisu „Sbratření“ a mecenáše Milíčova domu (mj. mu odkázal přes 200 tisíc korun). V Milíčově domu fungoval ve 30. letech woodcrafterský kmen, který vedl Míla Vavrda za pomoci Ferdinanda Krcha. Po II. světové válce Pitter zachránil stovky dětí bez rozdílů národnosti a vyznání při své „Akci zámky“. Spolupracovníky měl v mnohých woodcrafterech, mj. Mílovi Vavrdovi, Zdeňku Teichmanovi, Vojtěchu Trnkovi a především MUDr. Emilu Voglovi. Přemysl Pitter s LČSW často spolupracoval jako lektor na lesních školách a z úcty k zesnulému příteli a spolupracovníku Miloši Seifertovi se sám stává po válce členem LČSW.
V roce 1951 emigruje do Západního Německa, kde pracuje pro Světovou radu církví a BBC. Poskytuje pastorační a sociální služby v táboře Valka u Norimberka, který slouží pro utečence z tzv. Východního bloku. Od roku 1963 žije ve Švýcarsku, domově své životní družky a spolupracovnice Olgy Fierzové. Společně vydávají exilový časopis Hovory s pisateli. V roce 1964 jej Jad vašem (památník obětí a hrdinů holokaustu v Izraeli) prohlásil Spravedlivým mezi národy (titul pro lidi nežidovského původu za mimořádné činy v době holocaustu). V době Pražského jara 1968 byl opět agilní i při snaze o obnovu LLM, dokonce uvažoval o účasti na Sněmu v Křemešníku. Kvůli zásahu sovětských vojsk se bohužel do vlasti již nikdy nedostal.
