Bohumil Z. Nekovařík
Bohumil Zdeněk Nekovařík (⁕ 15. ledna 1898, Praha – † 6. listopadu 1979, Šumperk) se zapsal do woodcrafterské historie jako překladatel a vydavatel Setonových knih. Nebyl to však žádný wodcrafter, jak se mnozí mylně domnívali, ale typ, kterým se říká hochštapler[1] a rozvoji woodcrafterského hnutí v Československu spíš uškodil než prospěl.
Své první překlady dobrodružné literatury začal publikovat od roku 1919, ale o tom co dělal do roku 1923, kdy začal pod svým jménem vydávat Setonovy knihy, se moc neví.[2]. Seifert v dopise z 8.5.1925 Setonovi uvedl, že Nekovařík věděl o tom, že spolu jednali ohledně autorských práv[3]. A je zcela evidentní, že Nekovařík využil Seifertovy tísnivé situace k tomu, aby jej drze a hrubě zneužil.
Převrat po 1. světové válce vynesl do vlivných pozic řadu Seifertových nepřátel, co ho podezřívali z homosexuality. Zneužili svého postavení a jejich pomluvy vedly k počínání, které lze dnes jednoznačně hodnotit jako šikanu. Byli to především lidé spojení se Svojsíkovým svazem skautů, které Seifert popudil svou knihou Přírodou a životem k čistému lidství (1920).
Seifert měl se zástupci Svazu skautů čerstvou zkušenost z Podkarpatské rusi, proto ze všech sil brojil proti tomu, aby do něj organizace Psohlavců vstoupila. Proto nepochybně uvítal, když ho na sklonku roku 1921 Seton pobídnul k založení Ligy lesní moudrosti[4].
Když se tahle informace donesla k jeho pomstychtivým lidem ze Svazu skautů, využili svého vlivu v Zemské školské radě a dosáhli Seifertova opětovného přeložení na zaostalý východ republiky – k 1.2.1922 musel Seifert nastoupit jako učitel v Užhorodu.
Navzdory tomu Seifert věnoval ohromné množství úsilí organizační práci a to i na mezinárodním poli. Překládal Setonovy základní příručky (Svitek, Dva divoši, Rolf Zálesák) a chtěl aby vzniklo vydavatelské družstvo, specializované na woodcrafterskou literaturu.
Pravděpodobně tehdy ho zkontaktoval Bohumil Z. Nekovařík, který přišel s návrhem, že pokud mu přepustí práva na překlad pro zbylé Setonovy práce, zajistí na oplátku vydání všech knih v rámci edice Knihovna Walden. Seifert, kterého tlačil čas, souhlasil. Domluvili se, že bude všechny knihy redigovat a bude podepsán pod překlady knih s woodcrafterskou a indiánskou tématikou.
Zpočátku se zdálo, že to byl správný krok. Seifert knihovnu Walden mezi woodcraftery masivně propagoval, a zájem o Setonovy knihy stoupal. Jenže komerční úspěch Nekovaříka zaslepil. Nehodlal se o rostoucí zisk se Seifertem dělit, proto ignoroval Seifertovy připomínky a v rozporu s původní domluvou vydal překlad Rolfa zálesáka pod svým jménem.
Dokud tu šlo o knihy o zvířatech, bral to Seifert jako součást původní domluvy. Ovšem tohle byl v jeho očích podraz. A navíc mu došel dopis od p. Moora, který jeho překladatelská práva zpochybnil. Okamžitě napsal Nekovaříkovi dopis s dotazem, co to má znamenat. Ten v odpovědi rovněž zpochybnil jeho práva na překlady. Tvrdil, že dostal v této věci dopis přímo od Setona a sám firmě Christy & Moore zaplatil za práva na překlady všech Setonových knih. A ještě se pochlubil, že ho Seton údajně pozval k osobní návštěvě do Greenwiche[5].
Seifert to nechápal. Setonovu odpověď ohledně překladatelských práv si vyložil jako souhlas a měl za to, že přes firmu Christy & Moore půjde finanční poplatek[6]. Proto napsal i firmě Christy & Moore.
Ovšem Nekovařík kul železo, dokud bylo žhavé a obratem vydal i překlad Dvou divochů[7]. Seifert, který na překladu Dvou divochů již několik let pracoval, byl bezmocný. Jenže s tím nemohl nic dělat, protože Moore na jeho dopis zatím neodepsal a Nekovařík tvrdil, že jen on má práva na všechny Setonovy knihy.
Zoufalý Miloš Seifert, který překlad Dvou divochů upozadil, protože pracoval na překladu české verze Svitku březové kůry, o tom všem Setonovi v dopise z 8.5.1925 napsal a nejspíš na základě toho získal od Setona souhlas, aby svoji verzi Svitku, upravenou pro místní podmínky, vydal pod svým jménem.
Nekovařík ale dál těžil ze Seifertova evangelizačního úsilí. Zájem o knihy z edice Walden stále rostl a na dračku šly i jejich reedice. Ale Nekovařík se očividně obával, že pravda vyjde najevo, protože když nakladatelství J. Otto projevilo roku 1927 o úspěšnou edici knihovna Walden zájem, ihned využil situace k tomu, aby své nakladatelství včetně knihovny Walden prodal[8] a vzápětí se z Prahy uklidil na Českomoravskou vrchovinu.
Od 30. let pak pracoval ve Zlíně. V roce 1936 působil jako vedoucí Baťova nakladatelství Tisk. A od roku 1951 žil v Šumperku[9].
Překládal z angličtiny a francouzštiny.
V letech 1923–1926 redigoval, zpočátku ve spolupráci s Milošem Seifertem "Knihovnu Walden". V letech 1924-1929 redigoval detektivní "Knihovnu Akmé" nakladatele Jana Naňky.
Setonovy knihy překládal a vydával od roku 1923.
- O veveřici 1923
- Děti divočiny 1923
- Úsvit na Cedrové hoře 1924
- Domino 1924
- Děti divočiny doma 1924
- Medvěd Monarcha 1924
- Rolf Zálesák 1925
- Dva divoši 1925
- Zvířata hrdinové 1925
- Ptačí příběhy 1925
- Wahb 1925
- Arktickou prérií 1925
- Bingo a jiné příběhy zvířat 1926
- Děti pustin 1926
- Přeložil také knihu U pravěkých ohňů, kterou napsal H. M. Burr
- Knihu Alice C. Fletcher Indiánské skazky a písně 1925
- https://cs.billiongraves.international/grave/B-Z-Nekova%C5%99%C3%ADk/35882358 Hrob v Lukově u Zlína
- https://www.databaze-prekladu.cz/prekladatel/_000001898
- ↑ Původ slova je v němčině a hochstapler (angl. impositor) doslova znamená někoho, kdo chce někam vyšplhat. Používá se na osoby co využívají síť známostí a konexí, aby získaly osobní prospěch. Více viz https://kdojeto.superia.cz/hanlive/hochstapler.php
- ↑ V Seifertově dopisu Setonovi z 8.5.1925 se lze dočíst, že Nekovařík nedokončil studia, ovšem není uvedeno jaká. František Kožíšek, se ve své knize Seton v Praze zmiňuje, že první světovou válku Nekovařík údajně strávil farmařením v USA, a po ní ho krátce zaměstnávala YMCA. Z prostředků této organizace měl taky pocházet kapitál, co mu umožnil rozjet vydavatelskou činnost. Který získal zřejmě ne zrovna čistým způsobem – Seifert Setonovi doslova píše, že Nekovařík ty peníze ukradl.
- ↑ Seton v dopise z r. 1922 odkázal Seiferta ve věci autorských práv na londýnskou právní kancelář Christy & Moore, ke které byl smluvně zavázán.
- ↑ K založení Ligy lesní moudrosti vyzval Seiferta Seton v dopise z 23.12.1921. Přeložený text onoho dopisu je uveden v Tuwanakhově knize Rebel s hlavou v oblacích na straně 100 až 102.
- ↑ Nemám k dispozici žádnou Setonovu korespondenci s Bohumilem Z. Nekovaříkem, ale faktem je, že během léta 1925 tam skutečně byl. Přicestoval na lodi Aquitania, která vyplula 30.5.1925 z Cherbourgu a 6.6.1925 dorazila do New Yorku, ve společnosti Josefa Foista, obchodníka s psacími stroji ze Smíchova a jeho choti Boženy. Ten také cestu nepochybně zaštítil protože zázemí v USA neměl této trojici poskytnout Seton, ale firma Royal Typewriter Comp. z New Yorku. A ubytováni měli být v New Yorkském hotelu Princes George.
- ↑ Zatím nevím, zda-li Seifert peníze Moorovi skutečně poslal. Je dost dobře možné, že podle dohody měl ty peníze poslat Nekovařík.
- ↑ Osobně mám podezření, že Bohumil Z. Nekovařík ve skutečnosti sám knihy nepřekládal, ale zadával k překladu studentům. Tomu by odpovídala i všeobecně nízká úroveň těchto překladů a frekvence s jakou Nekovaříkovo vydavatelství během poměrně krátké doby doslova chrlilo knižní novinky. – Keny (diskuse) 3. 9. 2020, 00:36 (CEST)
- ↑ Zdroj Lexikon české literatury III. str 472
- ↑ Tehdy se pravděpodobně rozpadlo jeho manželství se Zdeňkou Nekovaříkovou (1899 – 1974). Miloš Zapletal, který ho v Šumperku navštívil, vzpomínal, že Nekovařík byl urostlý muž, který měl mladou ženu, ale Zdeňce Nekovaříkové tou dobou bylo již před 50 let. Rozvedli se však až roku 1968.
