Jiří Červinka - Brko
Jiří Červinka - Brko (⁕ 7. února 1950) , woodcrafter, průkopník experimentální archeologie a spoluautor tábornické literatury a editor webového portálu Ostrov nápadů
V září 1969 se svými kamarády udělal nábor mezi páťáky ZŠ Letohradská v Praze a začal vést turisticko-tábornický oddíl „Bílý Orel”, který se časem sblížil s kmenem Tuscarora a pod jeho vlivem také zapojil do Lacrossové ligy, organizované kmeny Neskenonu, jejímž prostřednictvím pronikala idea woodcraftu do skupin které původně žádné velké ambice neměly. Po 25 letech, v červenci 1994, na tyhle počátky zavzpomínal:
„Byl to čas hledání, protože jsme se plni ideálů pustili do vedení oddílu, aniž jsme měli nějaké zkušenosti. Po počátečním nadšení jsme se těžko vyrovnávali se skutečností, že má oddíl málo členů, že není vše tak jednoduché, jak stálo v našich oblíbených foglarovkách a že místo elegantního letu vpřed se ztěžka pereme o každý metr oddílové cesty. Tábor na Soumarském mostě trval devět dní, měl osm účastníků včetně vedení a jako opravdický tábor ještě moc nevypadal. Po prázdninách jsem odešel na vojnu a nedobrovolně nechal vznikající oddíl na bedrech Tulákovi a Sibiřanovi. Těžko říci, zda zapůsobily více rady tajuplného oddílového patrona či výměna zkušeností s 11. skautským oddílem pražského střediska Psohlavci a jeho vedoucím Vlkem. Skutečností je, že Tulák se Sibiřanem za dva roky vydupali ze země výbornou partu s pevným oddílovým zázemím. Tábor na Bobřím jezeře ještě působil trochu nováčkovsky, ale již Tábor 13. ztracenců v roce 1972 se slavnou hrou Rogersovi harcovníci byl na úrovni, za kterou se Bílý Orel nemusel stydět.”
V roce 1976 oddíl opustil, protože u něj začaly převažovat jiné zájmy a založil rodinu.
A také ho více přitahovala naše vlastní dávná minulost než indiáni.
V létě 1979 organizovali s manželkou Helenou a Ladislavem Tintěrou letní tábor pod hlavičkou Domu dětí a mládeže Prahy 7, zaměřený na keramiku a byl mezi dětmi natolik úspěšný, že se rozhodli od ledna následujícího roku vést dodnes existující oddíl Mamuti, zaměřený na experimentální archeologii.
Jejich činnost a výsledky experimentů z nich učinilo přední průkopníky experimentální archeologie v Československé republice. V roce 1985 s Helenou strávili 14 dní v replice slovanského domu, který byl postaven v rámci nově budovaného pravěkého skanzenu v Březně a podíleli se i na organizaci několika výstav.
A když byla roku 1990 obnovena činnost LLM, byl u toho.
Jako publicista spolupracoval Makáskem. Patřil mezi redaktory časopisů Nika i Wampum.
Publikační činnost
Také se podílel na vydání nejrůznější různých publikací, věnovaných nejenom experimentální archeologii, ale i táboření, turistice a turistickému vybavení:
- Stan, batoh, busola (ilustrace J. Červinka, Mladá Fronta, 1988),
- Experiment v archeologii (katalog k výstavě, která se konala ve vlastivědném muzeu v Šumperku během září a října 1989)
- Výpravy do pravěku (1. vydání LLM, 1990, 2. vydání ČTU, 1997, 3. vydání ČTU, 1999, 4. vydání Mravenec, 2011)
- Velká pravěká past (1999)
- Malý průvodce světem outdooru (2000, 2001, 2003)
- Výpravy do přírody (Portál, 2002)
- Hurá na tábor (Portál, 2017)
- Skautská praxe 2.O (Junák – Český skaut – TDC; I. vydání a 1. vydání aktualizovaný dotisk, 2019);
- Mistři divoké vody (Klika 2022)
- Tábornická praxe (2024)
