Kariéra Ernesta Thompsona Setona

Z thewoodcraft.org

První psaní o zvířátkách napsal r. 1879 jen pro úzký okruh osobních přátel[1]. Další pak už vycházely v různých časopisech[2]. Za svůj vstup do světa literatury ale Seton považoval roky 1896/97[3].

Seznámení s Grace Gallatin

Zásadní zvrat do života přinesla budoucím manželům Setonovým Ernestova druhá cesta do Evropy na palubě parníku Spaarndam. Plul do Paříže, ze které dva roky předtím, odcestoval. Vrátil se, protože chtěl namalovat třetí obraz s vlčí tématikou[4], aby nasbíral inspiraci. Proto se nechal najmount jako lovec vlků.

Jeho pracovní úvazek skončil ulovením do té doby nepolapitelného vlka – Loba. Ernest na něj dlouho marně zkoušel všechny možné triky, až si nakonec všimnul, že ho vždy doprovází mladá bílá vlčice, které začal říkat Blanka. Využil Lobovy slabosti, kterou vůči ní měl. Zabil ji a na její pach ho vlákal do pasti. Nechtěl ho zabít, tedy alespoň ne hned, ale lapený Lobo odmítal potravu a záhy uhynul. Seton byl přesvědčen, že to bylo steskem po svobodě a žalem po družce a mocně to na něj zapůsobilo. Nechtěl se už dál živit lovem a tak se rozhodl vrátit do Paříže.

Cesta přes oceán trvala téměř dva týdny. Lodní paluba nebyla místo, kde by cestující nalezli mnoho povyražení, ale Ernest byl dobrým vypravěčem a měl v zásobě spoustu příhod z pobytu v divočině. Mladou Grace, plnou touhy po dobrodružství nepochybně vzrušoval. Zkušený lovec a zároveň umělec. Ani jeho nenechal zájem mladé a navíc bohaté krásky chladným. Určitě lahodilo jeho egu, že imponuje mladé, pohledné dívce s aristokratickým chováním (a nejprachatějším otcem v Kalifornii). A zřejmě se asi do určité míry ztotožnil s osudem Loba, který byl pro svou družku ochoten vlézt do pasti.

Grace ani její matka nikdy předtím Francii nenavštívily a na rozdíl od něj, tam nikoho neznaly. Takže se jim nabídnul jako průvodce. Pracoval v té době na knize, se kterou chtěl uspět nejenom jako malíř, ale i jako přírodovědec a literární nadání Grace, která se mu na oplátku nabídla jako korektorka[5] se mu hodilo.

Sloat Hall

Dva roky spolupráce a neutuchající zájem mladé Grace[6], vedly ke sblížení, které vyústilo 1. června 1896[7], bezprostředně po návratu z Evropy ve sňatek.

Sloat Hall v r. 1897

Vzali se v New Yorku a jejich prvním sídlo Sloat Hall, pro ně zakoupila těsně před uzavřením sňatku jako věno pro svou dceru její matka. Nelze vyloučit, že se rozhodli usadit také proto, že v době sňatku čekala Grace dítě[8].

Dům, původně vlastnil rod Sloatů – ostatně, odtud i jeho název[9], se nacházel asi 3 km od Tappanu ve státě New Jersey. Pocházel ještě z koloniální éry, kdy bylo zcela normální vlastnit otroky. Měl 35 místností a dookola asi 95[10] hektarový pozemek s potokem a sadem. Šetrnému Setonovi, který tehdy ještě neměl dost vlastních finančních prostředků aby pro ně mohl pořídit dům dle vlastních představ, z té koupě moc nadšený nebyl. Jednak se mu ten dům zdál zbytečně velký a náročný na údržbu, ale ani doprava[11] mezi Tappanem a New Yorkem nebyla nic moc. Ale Grace byla domem nadšená, takže ho – dva dny před svatbou – 30.5.1896 koupili.

Nastěhovali se do něj ihned po svatbě a strávili tam celé léto. Pro Ernesta, který tou dobou pracoval na ilustracích pro knihu Franka Chapmana „Bird Life“ to byl skutečný ptačí ráj, takže byl nakonec s koupí docela spokojen. Dům byl laciný – stál pouhých 1500 dolarů[12], které navíc zaplatila budoucí tchýně a místo se také líbilo i přátelům co je navštěvovali. Ale s blížící se zimou začaly potíže s vytápěním a údržba byla stále náročnější. Také s těhotenstvím to zřejmě neklaplo. Takže se 14. listopadu 1896 odstěhovali do pronajatého bytu v New Yorku[13]

Ernest Seton Thompson

Roku 1896 publikoval svoji (mimochodem dodnes ceněnou) odbornou práci s názvem Studies in the Art Anatomy of Animals[14].

V listopadu se přestěhovali ze Sloat Hallu do New Yorku a 14. listopadu 1896 ho sebou vzal na večeři do Player's Clubu jeho starý přítel H. Milford Steele, který v té době již působil v uměleckém oddělení nakladatelství Charles Scribner’s Sons. Večeři pořádal nakladatelem H. I. Kimballem u příležitosti návštěvy skotského romanopisce Jamese Barie. Účastnil se také Hamlin Garland, Frederick R. Remington, Barrieho přítel p. Robertson, Brander Matthews – a budoucí prezident Theodore Roosevelt.[15]. Do té doby Seton Roosevelta, kterému se velice líbilo jeho vyprávění o vlcích, neznal. Roosevelt ho pak pozval na výroční večeři, kterou pořádal jeho Boone and Crockett Club v Metropolitanu.[16]

Ovšem tím, kdo mu naplno otevřel brány byl roku 1897 George O. Shields. V březnu onoho roku Grace uspořádala se svojí matkou v New Yorku prodejní výstavu Setonových obrazů, na kterou přišel také George O. Shields, který byl jimi nadšen a ten okamžitě přišel s nabídkou, že jim zaplatí na celé léto 1897 pobyt v Yellowstonu, pokud něco Seton napíše a nakreslí speciálně pro jeho magazín Recreation.[17]. Zároveň byl Seton osloven nakladatelstvím Macmillan, jestli by svými kresbami neilustroval knihu Mabel Osgoode Wright Four Footed Animals and Their Kin, takže nabídnutý pobyt v Yellowstonu byl pro načerpání inspirace ideální[18].

Výsledkem byl seriál článků Elkland, který nepochybně vedl k tomu, že 20. října 1898 podepsal Seton kontrakt s nakladatelstvím Charles Scribner’s Sons[19] ohledně vydání několika knih, sestavených z jeho starších povídek.

První byla kniha … která šla okamžitě na dračku.

Přednášky

Začalo to náhodou. Jak Seton zmínil ve svém životopise, jeden klub v New Yorku mu nabídl 100 dolarů, pokud k nim a povypráví něco o zvířatech. Nebránil se tomu. Už předtím (1898) mu řekl William French z Chicago Art Institute když mu vyprávěl “Příběh o Lobovi”, že s takovým vyprávěním může klidně cestovat po Americe a nikomu se neomrzí.[20]. Využil příležitosti a po hodině sugestivního vyprávění užaslí posluchači konstatovali, že “… se úplně proměnil ve zvíře”.

Jako správný skot si uvědomil, že placenými přednáškami může zabít dvě mouchy jednou ranou – vydělat hotové peníze a zároveň podpořit prodej svých knih. Nabídky se hrnuly ze všech koutů USA, ale zjistil, že vyřizování korespondence mu zabírá víc času než by chtěl, proto s ulehčením uvítal nabídku, kterou mu dal impresário James B. Pond, který v té době už po řadu let zajišťoval přednášky mnoha známým osobnostem té doby.

Pond, pravděpodobně někdy v říjnu 1899 navštívil jednu z jeho přednášek a po ní Setonovi nabídl, že zaplatí veškeré výlohy, plus agenta kterého bude mít k ruce, a navíc zaplatí 600$ týdně, pokud po dobu následujících 20 týdnů bude mít pětkrát týdne denně dvě přednášky. S tím že 10 týdnů před vánoci a 10 po vánocích. Což pro Setona znamenalo během následujícího půl roku čistý zisk 12 tisíc dolarů. Seton se toho chytil a od té doby spolupracovali až do Pondovy náhlé smrti v roce 1903.


Cestou do Yellowstonu v létě 1897 Setonovi začali svůj nomádský život. Po většinu roku cestovali a zimu trávili společenským životem v New Yorku.

Grace věřila v Setonův literární úspěch. První povídky[21] mu v magazínu Forest and Stream vyšly už před jejich seznámením, editorská pomoc ze strany Grace mu dodala dost sebevědomí, aby je zkusil vydat knižně a kromě malování se prosadil i jako spisovatel.

Soustředil tyto povídky do knížky, která dostala název Wild Animals I Have Known[22], a obrátil se na Scribnerovo nakladatelství. Aby získal důvěru nakladatele, zřeknul se honoráře z prvního vydání – což si díky finančnímu podpoře ze strany manželky mohl dovolit – ale zároveň si vymínil, že z každé další reedice dostane dvojnásobek.

Grace se kromě korektur na knize rovněž autorsky podílela. Byl to její nápad doprovázet obsah knihy, kromě celostránkových ilustrací také drobnými pérovkami při okraji stránek. Stejnou úpravy pak měly i další Setonovy knihy.

Kniha vyšla na podzim r. 1898. Aby podpořil prodej, uspořádal Seton přednáškové turné, při kterém knihu prodával a vystavoval i své kresby. První 2000 výtisků se vyprodalo během měsíce a z knihy se stal bestseller. Do vánoc 1898 následovaly další tři vydání[23]. A zájem o knihu neopadal. Právě naopak. Prezentace knihy spojená s přednáškami[24] měla ohromný úspěch. Opakované reedice přinášely další a další peníze. Seton ale nespoléhal na to, že o knihu bude stále zájem. Počítal s tím, že jednou se trh nasytí, proto vydělané peníze investoval. A štěstí stálo při něm.

V roce 1902, kdy jeho literární hvězda teprve stoupala na vrchol, se pochlubil svému příteli Hamlinu Garlandovi, že za uplynulé čtyři roky vydělal přes 200 tisíc dolarů[25]. To byla na tu dobu ohromná suma, která mu konečně zajistila vytouženou finanční nezávislost.


Bibliografie

  1. ↑ Kingbird
  2. ↑ Kipling mu později v osobním dopise napsal, že jeho povídky, které četl roku 1890 v časopise St. Nicholas (Silverspot a Molly Cottontail) pro něj byly inspirací k tomu aby napsal Knihu džunglí (Jungle Tales, 1895) – Seton, 2015 s. 353
  3. ↑ Seton, 2015 s. 349
  4. ↑ Modelem pro první obraz „vlčí“ trilogie, „Spící vlk“, byl vlk z Pařížské ZOO. Detaily studií pro druhý obraz nazvaný „Triumf vlků“ kreslil podle mrtvých psů. Pro třetí obraz s názvem „Štvanice“, chtěl zjistit jak se tato zvířata chovají ve volné přírodě.
  5. ↑ Knihu „Studies in the Art Anatomy of Animals“ dokončil v srpnu 1985. V jejím úvodu Seton vyjádřil krom jiných svůj dík také Grace za korekturu textu a přípravu rukopisu do tisku.
  6. ↑ Podle Andersona jej mohlo ke Grace přitahovat také to, že mu v mnoha směrech měla připomínat platonickou lásku z dob jeho londýnských studií – slečnu H. H. Hatten.
  7. ↑ Přesné datum a místo sňatku je uvedeno v knize „Woman's_who's_who_of_America“ pro rok 1914-1915 http://en.wikisource.org/wiki/Page:Woman's_who's_who_of_America,_1914-15.djvu/718
  8. ↑ V knize Notable American women: the modern period : a biographical dictionary. Cambridge, Mass.: Belknap Press of Harvard University Press, 1980. Je na straně 640 uvedeno, že Grace měla za sebou potrat. Žádné bližší informace k tomu však uvedeny nejsou, ale autorka hesla uvádí jako přímé zdroje informací její dceru Anyu Seton Chase a vnučku Clemensy Chase Coggins. Žádný jiný zdroj se o tomto choulostivém tématu nezmiňuje.
  9. ↑ Poměrně obšírně o tomto domě píše ve své životopisné knize Cesta životem a přírodou, 1977 na straně 316 až 321.
  10. ↑ 235 akrů
  11. ↑ Podle toho co Seton uvádí, to byly 2 míle bryčkou na nádraží a odsud dalších 20 mil vlakem. Ovšem je třeba mít na paměti, že vlak z (Old) Tappanu tenkrát končil svou jízdu v Hobokenu. Ostatně šlo o relativně čerstvě postavenou železniční trať. West Shore & Buffalo road začala fungovat r. 1883. Předtím vlaky z Erie končily v Tappanu. Pokud se chtěl někdo dostat až na Manhattan, musel pokračovat přívozem přes řeku Hudson. První železniční tunel pod touto řekou byl postaven až r. 1902 (Pensylvania Railroad), tj. až za pět let, a druhý r.1908
  12. ↑ Dnes by to odpovídalo částce 48 tisíc dolarů, tedy vše koupilo asi za 1 milion korun českých – https://www.in2013dollars.com/us/inflation/1896 I na tehdejší dobu byl ten dům za hubičku. Povídalo se totiž, že tam straší. (Poznamenal Keny, 29.6.2021)
  13. ↑ 123 5th Avenue, New York
  14. ↑ https://archive.org/details/cihm_35627
  15. ↑ životopis p. 351
  16. ↑ Večeře se konala 16.1.1897 psal o ní deník The New York Times 20.12.1896
  17. ↑ životopis p. 349
  18. ↑ Keller 140
  19. ↑ životopis p. 352
  20. ↑ Anderson, 1986 s. 81; Seton, 2015 s. 357
  21. ↑ Novum jeho povídek bylo, že nešlo o pouhé bajky o zvířatech, ale skutečné příběhy zvířat, založené na důkladném pozorování jejího chování a čtení stop.
  22. ↑ Wild Animals I Have Known. New York: Scribner, 1898. http://www.archive.org/details/wildanimalsihave00seto
  23. ↑ Podle dohody s vydavatelem, představoval Setonův honorář zhruba ~25% z prodejní ceny. Pokud se jeden výtisk prodával za dolar, pak to znamená, že jen do konce roku Seton inkasoval přinejmenším 1500 dolarů. Z knihy se stal bestseller na několik let (viz Cesta životem a přírodou, 1977, str. 324).
  24. ↑ Přednášky nebyly zdarma. Vstupné se pohybovalo od 1.50$ za nejlukrativnější místa v popředí ke 25 centům za stání v nejzazším koutě. Pro děti bylo vstupné poloviční.
  25. ↑ Po přepočtu hodnoty dolaru před 1. světovou válkou na současnou hodnotu to vychází na 200 miliónů Kč.
Citováno z „https://www.thewoodcraft.org/wiki/index.php?title=Kariéra_ETS&oldid=58094“