Kenneth McLaren
Kenneth McLaren (⁕ 1860 – † 1924) , byl dlouhé roky nejlepším přítelem Roberta Baden-Powella, a stál spolu s ním také u zrodu skautského hnutí v Anglii.
McLaren vystudoval v Harrow a následně prošel akademií v Sandhurstu. Po vyřazení roku 1881 odcestoval ke 13. husarskému regimentu do Afghanistanu, kde sloužil i Baden-Powell. Ačkoliv měl Kenneth tou dobou již 21 let, vypadal mnohem mladší než ostatní a tak o něm kolegové hovořili jako o “klukovi”. To přitahovalo Baden-Powella, který si sám připadal stále jako kluk, ačkoliv byl o tři roky starší.
McLaren měl tak jako on velice silný vztah k matce, která mu krátce předtím zemřela. A je velmi pravděpodobné, že právě Baden-Powellovo porozumění pro tento vztah položilo základ dlouholetému přátelství.
V Indii společně lovili divoká prasata, a když se vrátil jejich pluk roku 1886 do Británie, vyrazili spolu na lov také do Skotska.
Kenneth McLaren byl Baden-Powellův nejlepší přítel, který neváhal opustit svou těhotnou manželku[1], aby s ním mohl jít do nového dobrodružství v Africe. Při obléhání Mafekingu byl vážně zraněn, ale nepřátelští Burové ho dopravili do nemocnice, kde pak strávil posledních šest týdnů obléhání. Za to se jim „odvděčil” pilnou korespondencí se svým přítelem z obleženého města, ve které mu pravidelně posílal informace o aktuálním situaci na straně protivníka.[2]. V říjnu 1899 se mu narodila dcera a jeho přítel BP jí šel za kmotra.
Opět vyslyšel svého přítele roku 1901, kdy se na jeho prosbu ujal vedení londýnského náborového střediska pro Jihoafrickou policii (South African Constabulary).
Naopak Baden-Powell ho podpořil, když mu roku 1904 zemřela na roztroušenou sklerózu žena a zůstal s pětiletou dcerou sám.
Není tedy nikterak překvapivé, že ho Baden Powell požádal aby mu pomohl vést chlapce během táboření na ostrově Brownsea, v létě 1907. McLaren byl i prvním tajemníkem Boy Scouts, ale jen tři měsíce – od prosince 1907 do února 1908, kdy ho ve funkci nahradil James Archibald Kyle.
McLarenovi se údajně nelíbilo, jak Baden-Powell dosazuje na klíčové pozice hnutí Pearsonovy muže. Ale je také dost dobře možné, že se jenom rozhodl pro nový životní start. Sblížil se totiž se zdravotní sestrou Ethel Mary Wilsonovou, která původně pečovala o jeho nemocnou ženu, než zemřela. A její vliv byl natolik silný že šel Baden-Powell na vedlejší kolej, což nesl se značnou nelibostí. Nebyl ani na jejich svatbě roku 1910 brali. A je otázkou, zda-li proto, že nebyl pozván, nebo proto, že se jí zúčastnit nechtěl.
Za jeho odchodem ale mohlo být i něco jiného. Kenneth McLaren míval po celý život chronické deprese a roku 1910 mu bylo údajně diagnostikováno ‘měknutí mozku’
Fakt je ten, že rokem 1909 jejich přátelství skončilo.
Dopisy které si spolu za dobu svého přátelství vyměnili byly zničeny. Zachovaly se pouze dopisy, které psal Baden-Powell McLarenovi do nemocnice během obléhání Mafekingu, které jsou nyní uloženy v archívu skotských skautů.[3]
Roku 1912 se Baden-Powell sám oženil, ale jeho žena na McLarena žárlila.
Kdy Velká Británie vstoupila r. 1914 do války s Německem, přihlásil se McLaren jako dobrovolník do Francie, kde pak sloužil v administrativě.
Posledních šest let svého života (od r. 1918 do 1924) trávil Kenneth McLaren mezi azylovým domem Camberwelu a soukromou psychiatrickou léčebnou v Herefordshire. A když zemřel Baden-Powell mu nešel ani na pohřeb. Tělo Kenetha McLarena bylo uloženo do hrobu vedle matky na kopci s výhledem na moře.
Jeho žena Ethel žila i s dcerou dál v jejich domě v Argyllu, ale později si koupila v téže vesnici dům jiný, menší. McLarenova dceru Eilean zemřela roku 1957 v Creatonu ve věku 58 let na rakovinu. Její nevlastní matka ji přežila o 10 let.
Odkazy
- Blogpost Dr. Davida Mitchella Major Kenneth McLaren, the boy who was lost… z 10.5.2013 (angl.) – https://scoutinghistory.wordpress.com/2013/05/10/major-kenneth-mclaren-the-boy-who-was-lost/
- https://en.wikipedia.org/wiki/Kenneth_McLaren
- https://military-history.fandom.com/wiki/Kenneth_McLaren
