Miloš Seifert - Woowotanna 130 let od narození
V neděli 8. ledna se uskutečnila v Bechyni pietní akce ke 130. výročí narození zakladatele československé Ligy lesní moudrosti a propagátora woodcrafterského hnutí Miloše Seiferta - Woowotanny.
Uspořádat tuto akci, napadlo během loňského podzimu Tuwanakhu. Oslovil účastníky setkání, které se konalo u příležitosti stého výročí Seifertova narození na témže místě r. 1987: Hiawathu, Biminijiho a Logana. Tenkrát patřili k zástupcům nové woodcrafterské generace. Liga lesní moudrosti neexistovala – byla rozpuštěna r. 1948 – a do jejího obnovení zbývaly ještě dva roky, ovšem právě jejich přítomnost byla tehdy signálem, že Miloš Seifert přeci jen svým dílem překonal svou smrt.
Setkání tenkrát organizoval, na základě vyzvání Zdeňka Teichmana - Atahualpy, František Kožíšek - Biminiji a mezi přítomnými byli i Seifertovi pamětníci, ze kterých dnes již nežije žádný.
Tentokrát se nás sešlo deset. Čtyři z přítomných zde byli i před třiceti lety: Ivan Makásek - Hiawatha s Romanem Havránkem - Oskenontonem nyní zastupovali nejstarší woodcrafterskou generaci a František Kožíšek - Biminiji s Martinem Kupkou - Loganem (někdejší omladina) generaci střední. Za Ligu lesní moudrosti byl přítomen ligový ohnivec Jan Bejček - Tokhata Mani, Aleš Sedláček - Tokaheya, Tomáš Jurkovič - Jerry a Aleš Kapica - Keny. Polské woodcraftery zastupoval Rafal Lozinski - Gryf a Společenství Midewiwin jeho bibaged Tomáš Studenovský - Tuwanakha, autor obsáhlé knihy o Miloši Seifertovi, která by měla vyjít v tomto roce. Akce se chtěla zúčastnit i Seifertova praneteř, paní Jana Ondrejičková, ale panovalo mrazivé počasí a naše výprava se opozdila. Takže když se o jedenácté hodině nikdo neukázal, odjela domů. Zhruba půlhodinové zpoždění odjezdu naší výpravy způsobil Hiawatha, který si o hodinu zmýlil čas srazu na Zbraslavském náměstí, kde mělo dojít k přeskupení účastníků do vozidel. A počasí bohužel nedovolilo časovou ztrátu dohnat.
Hřbitov byl zasněžen, jako před třiceti lety. Po položení věnce u Seifertova hrobu každý z nás několika slovy objasnil čím pro něj Miloš Seifert byl, co ho přimělo k účasti, a jak vidí Seifertův odkaz do budoucna. Ve mně osobně asi nejvíc souzněl Tokaheya, pro kterého bylo cílem akce především lépe poznat osobnost Miloše Seiferta, aby věděl jak ho přiblížit nejmladší generaci kmene Walden.
Poté Rafal zapálil třením dřev svíci, kterou Oskenonton položil na Seifertův hrob.
Symbolicky jsme se rozloučili se Seifertem Modlitbou kmene Omaha a za vzdáleného znění poledních zvonů se přesunuli ke společnému obědu na Bechyňské náměstí, kde v restauraci akce pokračovala debatou.
Byl to Seton, který r. 1902 nadchnul skupinu chlapců z okolí k tomu, aby vytvořila první woodcrafterský kmen? Nebo Baden-Powell, kterého inspiroval r. 1899 při obraně Mafekingu Lord Edward Cecil a jeho mladistvé spojky na bicyklech k organizaci skautských družin? A nebo mladý německý učitel Hermann Hoffman, co r. 1896 začal se svými žáky podnikat výpravy do přírody a vyvolal hnutí Wandervoglů?
Skutečnost je taková, že se na přelomu 19. a 20. století objevilo mnoho osobností, pro které představoval pobyt ve volné přírodě zcela zásadní prvek při formování charakteru dospívající mládeže. A jednou z nich byl i Miloš Seifert - Woowotanna.
Stejně jako Hoffman, podnikal se svými žáky výpravy do přírody a r. 1911 byl mezi prvními organizátory skautských družin Čechách. Byl svobodomyslným člověkem bez předsudků, stejně jako Seton. Jako přírodovědec a pedagog, který pozoroval svět kolem sebe a přemýšlel o budoucnosti, ihned vycítil spřízněnost jejich duší. Protože si byl vědom potenciálu woodcrafterské idey, upozadil svou osobnost a cele se oddal do služby Setonova hnutí.
V mnohém předběhl svou dobu a své učitele - bohužel však nebyl světoznámým spisovatelem jako Seton ani slavným generálem jako Baden-Powell, takže neustále narážel na šikanu nadřízených a nepochopení ze strany osob blízkých, což nepochybně přispělo k tomu, že zemřel relativně mlád - ve věku 54 let.
Navzdory všem ranám, na které nebyl jeho osud skoupý, neustále propagoval woodcraft. Roku 1925 přeložil knihu Johna Hargravea "The Great War Brings It Home", pod názvem "Civilizace se řítí". Jak prorockým se musel tento titul zdát 3. prosince 1941, kdy Miloš Seifert - Woowotanna v Bechyni ukončil svou pozemskou pouť.
Dle zachovaných svědectví se první příznaky vážného onemocnění prvně projevily bezprostředně poté, co se dozvěděl o represi německých okupantů vůči českým studentům 17. listopadu 1939, kdy ochrnul na polovinu těla. Poté mu byl diagnostikován a následně odoperován mozkový nádor. Bohužel doba rekonvalescenci nepřála. Německo obsadilo Francii, zuřila bitva o Anglii. Sovětský svaz, ve který socialisticky orientovaní woodcrafteři tolik věřili, nečinně přihlížel tomu, jak nacisté zotročují Evropu, než 22. června 1941 došlo i na něj. 28. září 1941 se stal protektorem Reinhard Heydrich. Vzápětí bylo vyhlášeno stanné právo a začalo bezohledné vraždění českého obyvatelstva.
Přesto ani v tak těžkých chvílích Woowotanna neztrácel naději a víru v budoucnost woodcrafterského hnutí.
V knihovnách čekaly na své budoucí čtenáře jeho překlady Setonových knih, ve kterých zůstalo tajemství woodcraftu ukryto mezi řádky a Velký zákon se nadále předával orální tradicí v trampském prostředí a v prostředí skautských a turistických oddílů, které díky vlivu svých příznivců dokázaly odolávat tlaku doby a uniknout pozornosti. Bylo tedy jen otázkou času, kdy osloví ty, co již nebudou pod vlivem psychózy čtyřicátých a padesátých let.Debata byla velice zajímavá. Tuwanakha přinesl na ukázku kromě obtahu své knihy také všechny Seifertovy knihy. Biminiji sebou přinesl samizdatový sborník, který byl vydaný u příležitosti akce v r. 1987 a několik vydání Svitků březové kůry, které měl k dispozici. Mezi nimi i unikátní reprint z r. 1974.
Při odjezdu se Tuwanakha pokusil lokalizovat dům, ve kterém Woowotanna v Bechyni žil a zemřel. Bohužel marně. Až dodatečně, na základě e-mailu od paní Ondrejičkové, se mu podařilo s jistotou určit, že Seifertův dům - vila Přemyslovka - je dnes součástí bechyňských lázní "Jupiter".
Krásnou tečkou byla návštěva zasněženého tábořiště nedaleko Křídy, kde se konaly ligové tábory před r. 2003
