Úvodem
Tato kniha, jak ostatně říká sám její název, pojednává o woodcraftu. O “řece”, u jejíhož pramene stál na počátku tohoto století Ernest Thompson Seton a která se od té doby rozlila do různých stran, často se smísila s jinými proudy a zmohutněla, nabrala různou hloubku a přinesla osvěžení mnohým krajům a lidem v nich. Dále se dočtete převážné o historii – kudy a kdy “řeka” tekla, co přinesla a odnesla, jak ji lidé nazývali, kde se ztratila. Dočtete se však též o jiných věcech – třeba o tom, jaká v ní voda proudila nebo by mohla plynout. Ta “řeka” totiž má jednu podivuhodnou vlastnost: lidé nejsou závislí na tom, jakou vodu jim "řeka" přinese. Mohou do “řeky” vstupovat, nechat vodu. plynout mezi prsty své myslící ruky a přetvářet ji k obrazu svému, k obrazu lepšího světa.
Tato kniha je svým způsobem jedinečná. Nemá to být vychloubání. Prací o historii hnutí woodcraft, nebo jak. česky s láskou říkáme: lesní moudrosti, existuje již celá řada. Ještě více je článků, studií, ano i celých knih, které se věnuji myšlence woodcraftu v teorii i praxi. Tato kniha není ve všem ani nejpodrobnější a možná že ani ne nejdokonalejší. Přesto si troufáme říci, že je jedinečná.
Jedinečná proto, že je neopakovatelná. Ke vzniku přispělo třináct autorů z osmi zemí světa. Jsou to lidé různého věku a zaměření, různého vztahu k lesní moudrosti, woodcrafteři i skauti. Svým dílem přispěli k vytvoření pestré mozaiky informací, názorů a zkušeností. Přes drobné zásahy jsme se maximálně snažili zachovat původní význam textů a to i přesto, že na některé věci máme odlišný názor. Tuto ideovou různost však nepovažujeme za nedostatek, spíše za přednost knihy. Odráží možnou variabilitu přístupů, která woodcraft nepoškozuje (byť zastánci úzce definovaného pojetí woodcraftu zde nebudou souhlasit), ale obohacuje, protože naplňuje Setonovu myšlenku “Woodcraft is Lifecraft”, čili “Lesní moudrost je životní moudrostí”. Různost forem přírody a života je znakem přirozeného zdravého rozvoje. Úbytek forem – ať už ubývání rostlinných a živočišných druhů, nebo přeneseně ubývání a omezování tvořivého myšlení a tolerance — bývá znakem úpadku, degenerace.
Autoři knihy – sborníku se v tomto složení napříště už těžko sejdou a i kdyby, výsledek by rozhodně nebyl shodný. Přibývají nové poznatky a zkušenosti, dostáváme se do nových podmínek. Všechno se vyvíjí a proto ani woodcraft by neměl ustrnout. S původními principy je možné (a nutné) pracovat stále „tvůrčím způsobem, jinak se woodcraft stane anachronismem a nikoli pomocnou rukou pomalu tonoucí civilizaci, stmelujícím prvkem stále více se rozpadající světové lidské pospolitosti.
Podnětem ke vzniku a vydání Knihy o woodcraftu byla studie dr. Tadeáše Wyrwalského Rozwój idei puszczańskiej w skautingu 1902-1939, kterou M. Klimánek náhodně objevil v roce 1993, navázal s autorem kontakt a rozhodl se dosud asi nejucelenější ..text pokračuje
