Pokračování textu ze strany 138
… měla hrát neschopnost politicky myslet – čemuž se ve svazech neučilo.
Problém nelze jednoznačně rozřešit. Některé svazy byly blízké nacionálnímu socialismu, jiné jej rozhodně odmítaly. Zejména pak nedostatek duchovního základu nacionálního socialismu, vše zasahující propaganda a brutální činnost hitlerovských bojůvek vyvolaly kritiku těch svazových činitelů, kteří původně přáli nacismu.
Krátký nástin dějin vzniku a rozvoje německého lesního skautingu na pozadí stručné historie celého německého skautingu a začátku nacionálně socialistického hnutí ilustruje, jak organizace, ve svých základech nepolitické, pacifistické a mající šlechetné výchovné cíle, mění se vlivem přesně zaměřeného zpolitizování a vštěpování určitých doktrín širokým masám mládeže postupně v organizace zcela odlišného charakteru. Tyto organizace byly živnou půdou pro vytvoření v krátkém období všeobecné, výlučné státní organizace mládeže o krajně nacionalistické a šovinistické tvářnosti, jakou se stala v dalším vývoji organizace Hitlerovy mládeže. Ta přijala formy “mládežnického hnutí”, přičemž jeho myšlenkový obsah nahradila “učením” Hitlera. Ideologie zůstala tak “obohacena” o “učení” o nadřazenosti německé a nordické rasy a o náhledy různých filozofů, jakým byl Friedrich Nietzsche, a ideologů, z nichž jmenujeme příkladně Paula de Lagarde a Alfreda Rosenberga. To ve svých výsledcích vyústilo v agresivní, dobyvatelskou politiku hitlerovského Německa a v její vrchol – hrůznou genocidu.
Zde uvedené skutečnosti, opřené o dokumenty, nemohou být podkladem pro vyslovení jednoznačné a nestranné odpovědi na vstupní otázku této kapitoly. Zůstává nezvratným faktem, že vinu na tom, co se stalo, nese nikoliv německá mládež, ale sám Hitler a lidé z jeho okolí, kteří zmanipulovali německou mládež a zneužili ji k uskutečnění svých absurdních a zločinných cílů.
