Indianismus jako výchovný element ve woodcraftu
Woodcraft oje postaven nejen na dobrém a bezprostředním pozorování přírody, ale i na poznatcích moderní přírodovědy. Základem jeho výchovného systému je teze, že ontogeneze je zkráceným opakováním fylogeneze, tedy česky, že vývoj jednotlivce opakuje ve zkrácené formě vývoj druhu.
Chlapec a dívka, dříve než dospějí a ujmou se své funkce v moderní společnosti dospělých, procházejí složitým vývojem, v němž mají daleko blíže ke hrám, v nichž ve svých představách rozehrávají divošské instinkty, rádi se podrobují zákonům tlupy vrstevníků, mají blízko k přírodě a ke zvířatům, k lovu a boji, chtějí si vyzkoušet základní sebezáchovné funkce - stavbu obydlí, přípravu stravy, péči © oděv, zacházení s jednoduchými nástroji, zdobení svých věcí a prostředí nejprostším způsobem, který je při ruce, sdružování se ke vzájemnému měření sil, ke spolupráci a slavnostním obřadům. Při tom všem poznávají mladí lidé praktickou působnost nejprostších mravních zákonů a pravidel soužití, tedy vlastně to nejdůležitější, co budou v pozdějším existenčním soupeření a politickém životě demokratické společnosti potřebovat. Tak se ze sobeckých, primitivních biologických tvorečků stávají společensky orientovaní lidé. Tím se naplňuje výchovný proces, jehož osou je socializace individua.
E. T. Seton, se živými vzpomínkami na svá chlapecká léta, jak nám je zachytil ve Dvou o divoších, v Rolfu zálesákovi i ve své autobiografii Cesta životem a přírodou, to všechno dobře chápal a vyvodil z toho praktické důsledky. Věděl dobře, že mládež potřebuje svůj plnokrevný a barevný, blízký a životem kypící, hrdinský a prostý vzor, který lze chápat a pak třeba napodobovat při táborovém životě. Sám Černý vlk se vyjadřuje o tom, jak hledal takovýto konkrétní živý vzor, ale všechny příslušníky bílé rasy, kteří se k tomu nabízeli, postupně zavrhoval, neboť je shledal málo vhodnými k tomuto účelu, až se rozhodl pro vzor indiána, toho původního, hrdinského a nezkaženého, žijícího prostě v přírodním prostředí a v souladu s ním. Celou civilizaci bílého muže považoval Seton za materiální (dnes bychom řekli konzumentskou), kdežto kulturu rudého muže za duchovní, založenou ne ona hromadění majetku, nýbrž na službě soukmenovcům. U vědomí různorodosti indiánů, kdy ne všichni by nám mohli sloužit za vzor, si stanovil jako orientační programové heslo pro výběr prvků, hodných napodobení: "To nejlepší od nejlepších indiánů.“
Připusťme, že měl Seton k indiánům nejblíže svými dávnými chlapeckými tužbami a ideály a také severoamerickým kontinentem, v němž strávil nejšťastnější léta svých svobodných toulek za poznáním přírody, tedy dlouhodobějším podvědomým osobním tíhnutím a prozkoumejme, v čem nám může být dodnes vzor indiána..text pokračuje
