Pokračování textu ze strany 149
… i v osobním koutku bytu, usnadňuje toto zakotvení prožitky es- tetickými, které pak spájejí mravní zásady v duchovní celek na způsob životního a životného náboženství, po němž každý kultivovaný člověk podvědomě prahne, i když si to třeba nepřiznává.
"Woodcraft is lifecraft", říkal E. T. Seton - lesní moudrost je životní moudrostí (případně dovedností). Úpravně zabydlená a vyzdobená klenba týpí, oděv i s drobnými zkrášlujícími značkami, které mají osobní význam svou důvěrně známou symbolikou, a stopami vlastního úsilí ve volných chvílích, někdy potají kradených z koloběhu všedních pracovních dní, předměty táborové potřeby od sekery s vlastnoručně vyrobeným toporem, přes luk a šípy až po mokasíny, to jsou srdci drahé předměty, které nejsou pouhými nástroji k praktickému účelu, nýbrž i zástavami ideálů mládí, které nás budou provázet životem jako posvěcené relikvie, vždy znovu rozdmýchávající životodárný ohýnek našeho lepšího já.
Je tu teď. závažná otázka, řešená v praxi už desítky let generacemi woodcrafterů různým způsobem, ne bez ostrých názorových střetů, vedoucích až ke štěpení organizace na znepřátelené frakce: může tuto roli výchovného vzoru ve všech uvedených funkcích. zastávat kultura přírodních lidí i jiné rasy, z jiné doby a jiného kontinentu? V zásadě je nutno zodpovědět tuto otázku kladně. Otázka se opak přesouvá spíše do polohy: jak dalece?
Na otázku smyslem shodnou, byť jinak postavenou, odpověděl ve stejném duchu sám Seton našim woodcrafterům v Praze roku 1936. Ptali se ho: "Čemu dát přednost: indiánským nebo slovanským prvkům?" Odpověděl jim takto: "U mladších chlapců je větší zájem o indiánské prvky, ale starším je snad vhodnější pozdější studium folkloru vlastního národa. Váš program musí být rozhodně pružný! Kde je víc smyslu pro slovanské prvky, nedělejte jim potíže, ale naopak."
Tímto výrokem není naše otázka vyřešena beze zbytku a jednou provždy, pakliže nejsme dogmatiky a nemyslíme si, že zakladatel již dávno zemřelý může dopředu vyřešit další vývoj, který se posouvá vpřed vlastní dialektikou stálých změn. Je nutno kriticky zhodnotit, které reálné okolnosti padají na váhu při praktickém řešení volby toho nebo onoho přírodního národa jako inspiračního momentu při vytváření tradic woodcrafterského soužití v kmeni, zejména pokud jde o vnější rámec - styl výtvarného zdobení, obřadnictví, hudbu, písně a tance, historické příklady, zkazky a báje.
Na první místo kladu skutečnost, že indiánská kultura byla v údobí svého plného květu sledována a zaznamenána rozvinutou evropskou historiografii, etnografií a dalšími společenskými vědami, takže máme bohatý materiál, z něhož bychom mohli čerpat. Tato příznivá okolnost chybí zejména u přírodních národů, které obývaly evropský kontinent, tedy i u našich slovanských předků. Chybí proto, že průběh věků překryl známost bohatství evropské a tedy i slovanské prvotní kultury, zatímco od roku 1492 byla celá kultura indiánských národů odkryta náhlým objevem amerického kontinentu bílou rasou.
Velkou imaginační hodnotu má zvláště ve svém působení na evropskou mládež právě exotičnost situace indiánů jako přírodních lidí z kontinentu "za velkou louží“. Ta nechává dostatečný prostor romantickým představám, včetně idealizací a mýtů. Nebuďme v tomto případě scientističtí suchaři a nepovažujme faktografii za absolutně nadřazenou imaginaci. Kdežto v samé Americe a v Kanadě není bezprostřední kontakt s dnešními indiány, kteří zčásti podlehli degenerujícím vlivům bělošské civilizace,..text pokračuje
