Pokračování textu ze strany 15
… si poslechli důstojného pana Blanka, jenž ze široka vykládal o horoucích hrůzách světa, do kterého podle všeho všichni máme přijíti. Začal o jedenácté a měl skončiti o půl dvanácté, ale to se nikdy nestalo; vždycky přetáhl a už byla skoro jedna, když jsme se dostali ven. Ještě dnes jej vidím, přísného člověka osobního života bez výtky. V očích jeho byl oheň šílenství. jeho vyznavači tomu říkali inspirace, když kázal o nesmrtelné slávě velkého Kalvína, jenž upálil Serveta na hranici a vyhnal ďábla, který zaujal místo moudrého a milostivého Stvořitele.
Když jsme se vrátili domů, dostali jsme svůj polední oběd po dlouhé modlitbě; pak matka říkávala: »Ať jsi připraven na nedělní školu.« »Býti připraven« znamenalo naučiti se haldu odstavců z toho, čemu později jsme říkali »Čtveráctví Jana Kalvína«, tehdy knihy známé jako »Malý katechism«. Malý! Ten byl pěkně malý!
Ve tři hodiny měli jsme nedělní školu ve sklepení starého – kostela a tam podle předpisu hodinu, ve skutečnosti však půldruhé, byli jsme přemáháni přísným učením své doby.
V pět jsme se tak dostali domů. Otec, pospav si, šel nyní na procházku, vždy přes matčin protest. Tvrdila, dokládajíc se řadou citátů ze Starého Zákona, že jest bezbožné procházeti se v den Sabbathu. »Požehnaný jest člověk… jenž sabbath neznesvěcuje«. Otec odpovídával z Nového Zákona: »Sabbath byl udělán pro člověka a ne člověk pro sabbath«, a odešel pak na krátkou procházku, zanechávaje matku plačící a ohražující se doma. ..text pokračuje
