Pokračování textu ze strany 17
… raději ptáky a květiny než kostely a katechism. Jásal jsem radostí nad novým ptáčkem, stopou medvěda mývala, nebo jiným znamením divokého života kolem nás. Toužil jsem znáti více z těchto věcí a říkalo se mi, že takové triviální věci jsou nehodny lidské bytosti s nesmrtelnou duší, která má býti spasena. Raději prý se mám držet svých knih a obraceti své myšlenky k onomu světu. Jaký div, že, poněvadž jsem byl obyčejně zatracován, rostl ve mně stále silnější odpor?
Když konečně vnitřní vzdor se vzchopil k činu, stál jsem proti silnějším mocím než byla má vlastní a zakusil jsem zdrcující porážku. Proto když ve věku osmnácti let šťastně jsem mohl opustiti domov, šel jsem rád, jako někdo, kdo opouští život ve vězení, aby vkročil na volný vzduch.
Nějaký čas žil jsem jako student sám v Londýně a nalezl jsem tu knihovnu v Britském Museu, kdež jsem objevil klíč k světu volné přírody. Nesnilo se mi nikdy, že jsou knihy plné tak drahocenných věcí, po nichž jsem žíznil. Avšak skutečný život můj nastal, když jsem opustil Londýn, abych odešel do stepí a tu v širém prostoru Západu, kde všecko bez odporu bylo normální a přirozené, odtrhl jsem se od strašného učení, jež zatemnilo mé dětství, abych. se naučil něco ze skutečnosti života a lásky.
Tu mé přirozené pudy našly svobodný svůj cíl, širé pole, stále se rozšiřující pole. Byl jsem jako jestřáb, který unikl z klece, a když konečně přišlo štěstí možnosti létati, sotva jsem věděl jak ..text pokračuje
