CIT A ZÁLESÁCTVÍ
Není tomu dávno, co jistá osoba mluvila s nadšením o příteli, pravíc o něm, že je to dobrý člověk. A když chválila dobrotu druhého, ta, s níž rozprávěla, patrně cítíc, že ztrácí kontrolu svého nadšení, přerušila ji otázkou: »Ano, ale čím je dobrý?«
Mezi básnickými črtami, jež byly nalezeny po smrti Sidney Laniera, byla jedna, jež líčila asi tento obraz: Jevištěm jest cirkus. Kruh jest obklopen velkým zástupem. Do kruhu byl přiveden mladík na koni, na němž jezdí s obdivuhodnou obratností. Obecenstvo jest nadšeno a tleská. Mladík provádí ještě těžší výkony a dav odpovídá jeho umění Pak jest přiveden do kruhu jiný oř, docela jiné velikosti, i postavy i chůze. Jest tak nepodoben prvému koni, jak jen dva koně nepodobni býti mohou. Mladíku jest nyní jeti na obou koních současně. To jest pravé umění. Jméno jednoho jest »ideál«, a jméno druhého »praktičnost«. Nikdo nemůže opravdu dosáhnouti úspěchu, nedovede-li jezditi na obou koních.
Všichni jsme si vědomi, jak je to těžké, a uznáváme nutnost spojiti obě tyto vlastnosti. Pokud se týká myšlenky Zálesácké Ligy, nesnáz a nebezpečí je v tom, že se odvolává na imaginaci, nezaručujíc výsledek.
V Zálesáctví mnoho nám dává sněmovní kruh
