Později odpoledne jeden přišel s cédrovou větévkou a starý muž řekl: »Výborně! Byl jsi v půli cesty.«
Za hodinu potom přišel jiný s větvičkou smrkovou. jemu pověděl náčelník: »Dobře; dostal jsi se k třetímu pásmu, slezl jsi tři čtvrtiny svahu.«
Slunce bylo nízko, když se poslední vrátil. Byl to krásně urostlý, nádherný hoch ušlechtilé povahy. Jeho ruce byly prázdny, když se blížil k náčelníkovi, avšak jeho tváře byly rozjařeny a řekl: »Otče, nebylo stromů tam, kam jsem došel - neviděl jsem větviček, ale viděl jsem Ozářené Moře.«
Nyní tvář starého muže se rozjasnila také a zvolal hlasitě a se zápalem: »Poznal jsem to! Když jsem se ti podíval do tváře, poznal jsem to. Ty jsi byl na vrcholu. Nepotřebuješ žádných větviček na důkaz toho. Jest to psáno ve tvých očích a zvoní to v tvém hlasu. Hochu, pocítil jsi povznesení, viděl jsi slávu hory.«
Ó, vy Zálesáci, mějte toto na mysli, že - odznaky, jež udělujeme za dosažení výkonů a odborů, nejsou »ceny« - jsou to pouze důkazy toho, co jste vykonali, jací jste byli. Jsou to pouze větvičky sesbírané na cestě, abyste věděli, jak daleko jste se dostali lezením nahoru.
Ernest Thompson Seton.
