Pokračování textu ze strany 118
vzrůstem slovného doprovodu, tvorbou vět a skupením vět v periody — tedy jakési naznačení formy, na níž je vybudována naše kulturní hudba. Avšak kulturní hudba ukazuje intelektuální ovládání vznětů, schopnost hudebního myšlení, zvětšování a zdokonalování hudební formy — formy, kterou přes to přese všecko nalézáme více méně jasně naznačenu v písních nevzdělaného rudého muže. Rozdíl mezi těmito spontánními indiánskými melodiemi a skladbami moderních mistrů není stejného druhu, ale stejného stupně.
Protože tyto písně vyšly od rasy prakticky neznalé hudebních nástrojů — neboť bubnu a klepání používali pouze k akcentování rytmu — jsou představitelem doby, kdy lidský hlas byl jediným prostředkem hudebního výrazu —— období, jež předcházelo o nezměrný čas vynalezení hudebních nástrojů. Dokazují tudíž, že hudební forma se nevyvíjela, jak se někdy tvrdí, pomocí hudebních nástrojů, nýbrž že vznikla z duševní nezbytnosti podobné té, jež vytvořila řeč.
Vliv písně na zkazku se jeví v pokusu převáděti prosu v básnickou formu.
Mnohé indiánské písně nemají vůbec žádných slov, užívajíce pouze samohlásek, aby hlas lépe plynul. Třídíce tyto písně beze slov, poznáváme, že ony, jež vyjadřují jemné vzněty, mají plynné, lehké samohlásky, avšak kde píseň ovládají bojovné city, hlásky jsou prudké, ..text pokračuje
