Pokračování textu ze strany 32
»Spatřiv nepřítele, odhodil luk a ozbrojiv se jen kyjem, vyrazil neočekávaně na prvního muže, napadl ho a zabil. A když válečná výprava došla na místo, spatřila s úžasem, co byl vykonal — jedinou ranou zabil náčelníka nepřátel a rozehnal jeho válečníky.
Když se výprava Omahů vrátila do osady, hlasatel podle obyčeje oznamoval statečný skutek Iš-i-buz-zhiho. Jeho stará matka, sedíc před stanem, uslyšela jeho slova i zavolala na svého muže:
»Co to slyším? Vyjdi ven a podívej se, co to volá.«
»To se jen tak vysmívají našemu chlapci,« řekl stařec s bolestí v hlasu.
Hlasatel zavolal opět a stařec vstal a vyšel ze stanu. A tu zvěděl, že jeho syn sám jednou rukou porazil nepřítele. A Iš-i-buz-zhi se znovu a znovu účastnil válečných výprav a vždycky prvý udeřil na nepřítele a rozehnal ho svým kyjem.
»Mnoho zkazek se o něm vypráví. Neboť měl rád žert a často byl velmi roztržit. Vypráví se, že jeho žena uměla velmi pěkně vyšívat a krášlila mokasiny jemnými ostny ježury; i mrzelo ji, když si je navlékal a vycházel v nich do ranní rosy na lov. A tak jej kárala za jeho roztržitost.
»Když je tráva mokrá,« řekla mu, »nos mokasiny za pasem.«
