Pokračování textu ze strany 65 až jednoho jarního dne, když se přihnaly
mraky a ozvalo se burácení hromu — vyzývající všecky lidi, kteří něco přislíbili tomuto bohu, aby mu přinesli oběti podle svého slibu. A tu si teprve vzpomněla, co byla přislíbila; avšak srdce jí bránilo položiti nemluvně, usmívající se jí v náručí, na vrchol kopce, zakrytý mračny. Přitiskla děcko k prsům a pozorovala mlčky, jak bůh bouře se žene kolem.
Příštího jara, když se snesla první bouře, nezapomněla na svůj slib, avšak nemohla se odhodlati, aby jej splnila.
Uběhl další rok a opět se ozval hrom. Vzavši klopýtající děcko za ruku, matka s ním vylezla na vrchol kopce, kde je položila na zem a prchla. Avšak hoch se vzpamatoval a běžel za ní a jeho poděšený křik zarazil její kroky. Chytil ji za šaty a pevně se jich držel; a ač hrom velel, nemohla jej uposlechnouti. Učinila svůj slib dříve, než poznala sílu mateřské lásky.
Vzavši děcko do náručí, ukryla se s nim před rozkaceným bohem. Bouře se přehnala a matka s děckem se vrátila do stanu; avšak od té doby se jí zmocnil strach, i hlídala svého syna očima, v nichž láska bojovala se strachem. —
Jednoho dne, když si maličký hrál u bublajícího potoka, směje se a bezstarostně si zpívaje, přihnaly se nenadále mraky, kmitající se blesky a burácející hrom zahnaly zvířata ..text pokračuje
