Pokračování textu ze strany 68
… i ptáky do úkrytů a matku vyhnaly ven, aby hledala své děcko. Zaslechla pronikavý hlas chlapce, přehlušující ryk bouře. Když přišla k potoku, oslepil ji náhlý blesk. Na okamžik byla omráčena; avšak vzpamatovavši se, spěchala dále, aby ustrnula nad výjevem, jenž se jí naskýtal. Její hoch ležel na zemi mrtev. Bůh hromu si přišel pro svoji oběť.
Více dítek již neměla, aby ulehčily zármutek opuštěné ženy; a tak každého jara, když zaburácel první hrom a nad krajem se přehnala bouře, postižená žena lezla na vysoký kopec, a tam stojíc sama, obrácena tváří k černým mrakům, zpívala svou píseň žalu a zoufalství.
Slovy této písně oslovuje boha; avšak melodie a její křepký rytmus prozrazují matčiny vzpomínky na dobu, kdy konejšívala své děcko.
Zde uvádím volný překlad indiánských slov:
