Pokračování textu ze strany 81
posílajíce jim posilu silou své vůle. Slova se vždycky dotýkala nesnází, jimž válečník musil čelit, slibujíce mu úspěch a vítězství. Nebyla adresována žádnému viditelnému posluchačstvu.
Píseň We-ton, již zde uvádím, složila jistá dakotská žena.
Před mnoha lety vydala se na nebezpečnou výpravu velká četa válečníků, aby dobyla na- zpět kořisti, odvlečené loupeživým nepřítelem. Byla malá naděje, že se zase zdrávi navrátí a ve všech stanech panovalo napětí. Jednoho večera, když nad rozlehlou prérií vyšel měsíc, kulatý a jasný, ke stanu náčelníka výpravy, na němž závisela všecka odpovědnost, bral se dlouhý průvod žen.
Stan se temně rýsoval na večerní obloze, prozrazuje tíseň panující uvnitř tím, že obyvatelé nechali oheň zcela uhasnouti. Před vchodem do stanu ženy se zastavily a tichou nocí nesla se jejich píseň, prodchnutá společnou vůlí, aby se nepřítomní muži vítězně navrátili.
»Všechny kmeny o vás uslyší« zpívaly. »Napněte své síly. A šťastně se vrátíte.«
Z tichého stanu vyšla žena náčelníkova, nesouc v náručí dary za projevenou sympatii a potěchu. ..text pokračuje
