Pokračování textu ze strany 90
Překvapen těmito slovy, ale přece poslušen, obrátil své pátravé zraky od stromů k trávě a spatřil stopy jakéhosi zvířete. Zatím se úplně rozednilo. Teď promluvil náčelník: »Když jsem obcházel tábor, spatřil jsem zde vlka, a když jsi mne šel budit, právě jsem se ukládal ke spánku. Vstal jsem a šel jsem s tebou, abych se přesvědčil, že jsme oba spatřili jedno ai totéž. Válečník se musí učit rozeznávat zvíře od člověka i v nočním šeru.«
Mladík vyslechl mlčky kárná slova. Konečně řekl: »Válečník se musí mnohému učiti a je dobře, když uče se, nepůsobí nesnáze svým druhům.«< A stoje vedle náčelníka, počal při ranních červáncích zpívati píseň, vyjadřující jeho pocity za nočního dobrodružství.
Tuto zkazku a píseň vyprávěl a zpíval i jiným, aby byla varovným hlasem mladým, dychtivým válečníkům a chránila je před podobnými nehodami, jaká se byla jemu přihodila.
Ačkoliv tento mladý muž se později vyznamenal svou moudrostí a odvahou, zkazka a píseň z jeho mladosti přežila památku jeho ostatních slavných činů.
Slova této písně vyjadřují náladu celého dobrodružství: »Nejednal jsem správně, burcuje náčelníka. Byl to jen vlk, jejž jsem viděl se hýbat.« ..text pokračuje